Ono vlastně celá hra Kennedyho děti se odehrává přímo na baru divadla A Studia Rubín. Takže autentičnost je skoro dokonalá.
Tak v tomto útulném baru se schází pět postav. "Hipísačka", která neustále vzpomíná na svoje období revolty, demonstrace a akce s LSD, jenže ta doba je pryč a ona se utápí v alkoholu.
Voják z Vietnamu, jenž se během války snaží najít životní pravdu, či novinářka, která uctívá Johna Kennedyho jako svého Boha, nebo průměrný kabaretní herec toužící po ohromné slávě a potlesku.
Ono uctívání modly je hlavním motivem celého představení. Tanečnice se touží stát druhou Marilyn Monroe, chce být jako ona, obléká se podle ní a vystupuje s jistou povrchností.
Každá z těchto postav vypráví svůj příběh, každá uctívá svého idola. Snad největší fanatičkou je právě novinářka, která je doslova posedlá prezidentem Kennedym. Jeho smrt znamená pro ni životní katastrofu.
Do kouta je zcela zahnána role zpěváka Elvise, o něm se diváci nedozví skoro nic, mohou se jen dovtípit. O hudbu se stará podivný Indián. Během představení divák dostane drink stylově nazvaný Kennedyho děti.
Jenže v druhé polovině začíná hra stagnovat, a to je jeden ze šrámů inscenace. Hra v sobě nepostrádá vtip, sílu, zajímavost scény i ucházející herecké výkony.
Koho zaujmou šlágry z představení může si je opatřit i na CD.
