Zařídila to sama historie, přesněji absurdní kolovrátek zdejší politiky. Co psali publicisté o Hradu a Rusku v roce 1998, platí i dneska; stejně tak úvahy o nechuti komunistů provést víc než formální omluvu za minulé zločiny nebo nelíčený úžas nad švejkovskými manévry našich obětavých vůdců. Kniha má však ještě trojí účel.
Kronikářský, protože člověku osvěží jména dávno zmizelá v propadlišti času. Léčitelský, neboť pobavený odstup od tehdy zdánlivě zásadních událostí pomáhá.
A prorocký, jestliže si přečteme Steigerwaldovu věčně platnou charakteristiku národa: "Vždy po vzedmuté vlně přehnaného nadšení a chlubení, jak se naší věci skvěle daří, následuje úpadek ducha, deprese, nenávist a hanění téže věci."
Ještě naše vnoučata mohou žasnout nad její jasnozřivostí.
