Ve slavném románu 451 stupňů Farenheita píše Ray Bradbury: "Kniha v sousedství je jako nabitá puška. Spal ji! Vyndej ze zbraně náboj! Zlom lidskou mysl!" K českým čtenářům se nyní dostává překlad publikace Fernanda Báeze nazvaný Obecné dějiny ničení knih. Je to unikátní pojednání o prastaré snaze vymazat to, co bylo napsáno.
"Existují stovky nebo snad tisíce publikací o původu knihy a knihoven, avšak nenajdeme jediné kompletní dějiny jejich ničení," píše Báez v úvodu. A dodává, že knihu většinou nikdo nelikviduje jako objekt, ale jako "součást paměti, tedy jako jeden z pilířů identity člověka a společenství". Ostatně proto hořely stránky i v Bradburyho románu, proto se nezávislých autorů bojí všechny totality. "Pálí se knihy a bombardují knihovny, neboť jsou to symboly," dodává autor.
Nové slovo: bibliokaust
Obálka knihy Obecné dějiny ničení knih, která vychází v nakladatelství Host
Snaha zbavit se nenáviděných titulů je stejně stará jako knihy samy. Při vykopávkách chrámového komplexu Eanna ve městě Uruku na Blízkém východě našli archeologové několik přenosných tabulek z období mezi lety 4100 a 3300 před naším letopočtem. Některé se dochovaly nepoškozené, ale ostatní byly rozdrcené, nebo spálené. Tento objev ukazuje jeden z velkých paradoxů západního světa: zrození knih doprovází jejich první ničení. V tomto případě je zřejmě důsledkem válek mezi jednotlivými městy.
Báez popisuje tyto dějiny destrukce od šest tisíc let starých případů přes vzestup a pád Alexandrijské knihovny, antiku (během tří set let vznikly v Aténách prokazatelně tři tisíce divadelních her, dochovalo se jich jen šestačtyřicet), středověk, Čínu, islámské knihovny po inkvizici, která dlouhými seznamy zakazovala knihy obsahující černou magii a sexuální scény.
"Nestačilo jen seznamy vydávat. Bylo zapotřebí dokázat, že se zakázané knihy nečtou. Inkvizice využívala agenty, kteří dělali prohlídky nejen v knihkupectvích, ale i v soukromých knihovnách. Nejvíce se však kontrolovalo v námořních přístavech," píše Báez.
Slavné a nepohodlnéKorán Bible Dubliňané Harry Potter |
Zavádí nový pojem bibliokaust, tedy spojení výrazů biblio a kaustos, slovo vytvořené podobně jako holokaust. "Bibliokaust je pokusem zničit paměť, která představuje přímou, či nepřímou hrozbu pro jinou paměť, považující se za nadřazenou. Zdůrazňuji, že kniha nebývá ničena proto, že je nenáviděna jako předmět. Dosud nejsou známi nepřátelé paperbacků, tiráží, papíru, typografie nebo pozlacených hřbetů."
Přehled končí u španělské občanské války a u řádění pohlavárů třetí říše či během bombardování knihoven, ať už byly ve spojeneckých městech, nebo v těch německých a rakouských, či v Japonsku. Báez jmenuje například osmnáct knihoven, které lehly popelem v Hirošimě a zejména v kulturním centru Nagasaki. Druhá světová válka patří k nejhorším obdobím "mazání paměti". První seznam zakázaných autorů čítal v roce 1933 jen dvanáct jmen, o dva roky později už bylo zakázaných 524 autorů a mezi nimi třeba i Ernest Hemingway, Max Brod nebo Jaroslav Hašek.
Posledních 150 stran věnuje současnému pronásledování nevhodných autorů a jejich děl, včetně Satanských veršů Salmana Rushdieho. A uvádí i kuriózní případ slavného Jorge Luise Borgese, který nebyl spokojený se svými ranými díly a přiznával: "Ještě před pár lety, pokud cena nebyla přehnaná, jsem skupoval výtisky svých knih a pálil jsem je."
