Decline znějí cureovsky slibně

- Kapela Decline, která se původně zaučovala na repertoáru The Cure, své vzory nezapře. Písnička Na tváři, která zní z prvního alba Podzim, jako by vyklouzla ze šuplíku Robertu Smithovi. The Cure jsou ovšem dobrým vzorem a Decline se od něho pomalu odpoutávají. Náladové črty kytar a pastelové klávesy připomínající komíhavé odlesky na vodní hladině vytvářejí příjemně pomíjivou atmosféru rozprostřenou přes všech dvanáct skladeb. Čirý sound má i své mírně posmutnělé spodní proudy, jak se na správný Podzim sluší. Hitem by se mohla stát úvodní píseň Padajícím hvězdám, připomínající naivní beat šedesátých let, skladba To se ti zdá s melancholicky bzučícím violoncellem či perlivá melodie Minuty.

Jen o fous Decline nepřepadávají do banalit. Zpěvák a kytarista Luděk Fiala si píše až příliš přímočaré texty ("promoklá a unavená čekáš u dveří"). Avšak v kontextu s hudbou je to ku prospěchu písním, které dostávají punc civilnosti. Producentská ruka Jana P. Muchova asi brala všechny hudební složky, klišé a nápady jako na pavoučích vahách. To je pro pop, který nic neobjevuje, ale baví, výborný přístup. Skupina umí dělat písničky, z nichž jako ze zastřených světel vyzařuje jakýsi propršený podzimní jas. O Decline asi ještě uslyšíme.