Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dobronínský masakr míří do divadla. Sami se neshodneme, popisuje režisér

  9:44aktualizováno  9:44
V rámci pražského festivalu 4+4 dny v pohybu má premiéru představení Dechovka o dobronínském masakru. Rozporuplnou a ne zcela objasněnou událost nyní zpracoval divadelní režisér Jiří Havelka se svým souborem VOSTO5.

Režisérem hry o Dobronínském masakru je Jiří Havelka ze souboru VOSTO5 (13. října 2013). | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Před třemi lety byl u obce Dobronín objeven hromadný hrob s ostatky místních Němců zabitých těsně po válce. Pražskou Baráčnickou rychtu ve čtvrtek čeká premiéra hry Dechovka, která se snaží kontroverzní téma reflektovat. Diváka přenese do dobronínského kulturního sálu, aby byl svědkem slavnostního otevření před válkou, poté onoho krvavého večera roku 1945 a nakonec i nedávného odhalení hrobů.

Jaká bude Dechovka?

Bude taková zážitková. Hudební, taneční a hospodská.

Do příprav se zapojila i známá hudební jména jako Monika Načeva či členové kapely Sto zvířat. Bude to tedy hodně hudební představení?

Nebude to ani "stozvířatovské", ani "načevovské". Bude to ovšem hodně o dechové hudbě v jejich podání.

Divadelní spolek VOSTO5 je známý svým humorem a nadsázkou. Dá se to vůbec nějak skloubit s tak těžkým  tématem?

Já doufám, že ano. Vlastně ono je to o tom, že téma je takové vážné a taky trochu dobové klišé. Je to velmi protřelé téma, nic objevného. Mám pocit, že neboří žádné tabu a ani bořit nemůže, protože všichni víme, co se tady dělo po válce a tak trošku na to umělecky hrajeme, že boříme tabu. My se o to vlastně nesnažíme, chceme dát divákovi možnost zažít v přítomnosti několik odlišných časových rovin, aby na vlastní kůži zažil, jak se měnila pospolitost v obci. Jak to, že spolu mohli žít, pak nemohli, pak mohli, pak se řešily křivdy, pak se řešily viny... Chce to dát možnost nějakým způsobem zažít tu problematiku v různých časových obdobích.

Fotogalerie

Takže divákům nějakou verzi, kdo vlastně vraždil a proč, nenabízíte?

Ne. Stejně jako když jsem dělal hru Já, hrdina o Mašínech, tak jsem měl pocit, že to nelze. Samozřejmě, já svůj názor mám, ale neberu divadlo jako možnost prezentovat svůj názor, to můžu v diskusi. Divadlo je jiné médium.

Jak se podle vás k takovému zpracování budou stavět Dobronínští, pro které je tohle téma jistě hodně bolestivé?

Ono se to i proto nejmenuje Dobronín. Bereme nějaká fakta, ale pomáháme si i jinými kauzami. Problém není věrně zasazen do obce Dobronín, není to tak, že bychom zneužívali ty postavy. Já mám pocit, že i pro ně by to mohla být možnost, jak to nahlédnout zvnějšku. Existují záznamy regionální televize z těch schůzí zastupitelstva v Dobroníně, jak se s tím vypořádává. Mám pocit, že tam nic nezneuctíme, nic nezneužíváme. Je to spíše o pochopení principů, proč k tomu došlo, a o chápání historických souvislostí.

Chvilku poté, co se událost dostala do novin, následoval na místě hromadného hrobu boj o to, zda tam má stát kříž, či ne. Zpracováváte nějak i tyto události?

Jeden z obrazů je schůze odehrávající se v roce 2012 a v jejím rámci se to reflektuje.

Předtím jste v Disku zpracoval tématiku bratří Mašínů a s VOSTO5 legendu o Pérákovi z období atentátu na Heydricha. Evidentně poukazujete na bolavé stránky našich moderních dějin. Co od toho čekáte?

Není to nějaký vědomý kalkul nebo plán, žádná pětiletka. Nás tato témata zajímají dlouhodobě. Divadlo se ukazuje ideální na simulaci historických událostí, dokáže zpřítomnit nějakou chvíli. I my sami si tím řešíme spoustu otázek, protože ani v rámci kolektivu se neshodneme. A hledat důvody té neshody - kde pramení, proč člověk vychází z nějakého prostředí, ač proč byl tak vychováván, proč se k němu dostaly tyhle knížky a proč má tenhle názor - je hrozně zajímavé. Po Mašínech mi chodilo hodně vyhraněných e-mailů. Zastánci jednoho nebo druhého názoru to brali jako zradu. Ti lidé však nechápali, že je to víc o tom, jak se názor tvoří.

Po hře o bratrech Mašínech necháváte diváky hlasovat, zda jsou hrdinové, či vrazi. Bude něco podobného i po Dechovce?

Ne, Baráčnická rychta je hospodský sál. A ať už je to sebevážnější téma, stejně jdete po divadle domů a tím se to trochu zamázne. To se přesně stalo v Dobroníně, kde se ti chlapi potom vrátili na tancovačku a do rána se oslavovala svoboda. U Mašínu bylo hlasování záměrně ironické, protože se to přesně určit nedá a záleží na tom, jaké máte informační zázemí. Což bylo zajímavé: nejdřív lidé trhali lístky, a pak měli spíše tendenci k tomu něco připisovat na zadní stranu a házet to tam se svým názorem, což bylo to nejpozitivnější.

Máte v hlavě nějaké další takové téma?

Mám jich hrozně moc. Dlouho jsme plánovali udělat divadelní komix o paní Bradáčové. A také bychom chtěli Péráka přenést možná trochu víc do současnosti, jak by fungoval a co by dělal v dnešních politických podmínkách.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.