David Stypka se svou kapelou Bandjeez se právě balili na poslední víkend ze společného turné s Jelenem. Studiem v pražských Dejvicích zároveň zněly skladby z alba, které vyjde za měsíc.
Ještě není domíchané, ale producent Martin Červinka už nyní mluví o desce desetiletí. „Ve skutečnosti si myslím, že je to nejlepší deska od revoluce, ale nechci znít nabubřele,“ dodává později.
Na albu se mimo jiné objeví duet s Ewou Farnou. Pro mnohé možná překvapivě, ale Stypkovi to smysl dává – ty písničky jsou osobní a spjaté s regionem Frýdecko-Místecka, odkud pochází. „Ewa Farna bydlí kousek ode mě a myslím, že to cítí stejně,“ tvrdí. „Navíc se mi líbí, jak zpívá, a připadalo mi to jako zajímavý kontrast.“
Stypka koncertuje i nahrává s vlastní kapelou Bandjeez. On sám i jeho producenti se shodují na tom, že její zvuk a přístup výslednou podobu písní zásadně ovlivňuje.
„Vím, že by z pohledu propagace bylo lepší vystupovat jako David Stypka, nebo dokonce jen Stypka, ale my jsme prostě David Stypka a Bandjeez a za tím si stojím,“ prohlašuje písničkář. „Nemáme ani záskoky. Když nemůžou všichni, tak koncert není.“
Objev s kytarou
To přitom není samozřejmý přístup. Spíše vůbec není neobvyklé, že nastupující autor podepíše smlouvu a jeho nový tým jej přiměje doprovodné muzikanty vyměnit.
Červinkův kolega Martin Ledvina, který s kapelou pracoval ve studiu, ovšem na charakteru Bandjeez přímo stavěl. „Na koncertech jsme půl hodiny ze zvukové zkoušky zkoušeli nové aranže. To, co kluci na místě vymysleli, a celý ten koncertní sound byl potom vodítkem pro podobu písní na desce,“ vysvětluje.
„A naopak to, co jsme dotvořili ve studiu, kapela znovu nazkoušela pro koncerty.“ Takže stejně jako poctivě vyrobená whisky je i Stypkova muzika vlastně třikrát destilovaná.
V jednu chvíli se z reproduktorů ozvou povědomá slova i harmonie. Skladba Láska není se totiž objevila už na Stypkově loňském EP Jericho. Oproti předchozí verzi zní plněji včetně zajímavého kytarového sóla. Je vidět, že na aranžích se skutečně dřelo. Pojítkem však zůstává Stypkův charakteristický hlas.
„Začali jsme ji hrát na koncertech včetně rumunského Banátu. A lidi chodí a říkají – jak jako, že láska není?! Ale proto jsem to psal. Lidi mají potřebu lásku bránit a toho jsem chtěl docílit,“ říká zpěvák.
Kdo navštívil některý ze Stypkových koncertů, ví, že není jen majitelem podmanivého hlasu, ale rovněž velmi zručným kytaristou. „Jsem rád, že tam kytara je slyšet, máme v písních sóla s poměrně agresivním zvukem, který mě někdy až překvapil. Ale sedne to perfektně,“ věří muzikant nominovaný letos v cenách Anděl na objev roku.
