V jeho novém snímku však mnoho tajemností nenajdete, kromě snad samotné zápletky, ze které je čerpán děj celého filmu. Příběh se odehrává v severní Iowě a již od samého začátku působí velice poklidně, zároveň však trochu nudně. To ale obyčejný divák ignoruje a čeká, co se stane. Dozví se, že se jeden starý vdovec Alvin Straight(Richard Farnsworth), který žije se svou lehce mentálně postiženou dcerou Rose(Sissy Spacek), rozhodne navštívit bratra Lyla žijícího téměř čtyři sta mil daleko, na hranicích sousedního Wisconsinu. Bratra ranila mrtvice a je tudíž v ještě horším zdravotním stavu než sám Alvin, který má velké problémy se svými kyčlemi. Řeknete si: Vždyť čtyři sta mil ještě není taková dálka! To je sice pravda, pokud zrovna nejedete na staré, trochu překonstruované zahradní sekačce s důkladně naloženým přívěsem za zády, rychlostí pět mil za hodinu a není vám sedmdesát tři let. Jiný způsob Alvinovi nevyhovoval, jelikož sám neřídí a ani nesnese jet s jiným řidičem. V této chvíli může divák nabýt dojmu, že se děj konečně rozproudí, jak tomu bývá ve všech filmech. Nic podobného se nestane a děj pokračuje poklidným tempem dál. Pokud bude divák stále něco očekávat nemá žádný smysl, aby se dál díval, protože se zklame.
Takhle se tedy vydal neoblomný Alvin na šesti týdenní túru, jen aby se mohl se svým bratrem zase jednou zahledět na noční oblohu plnou hvězd. A tak si jede, s sebou pár kilo oblíbeného salámu a konzerv s párky a je šťastný, že se nepoddal žádným varovným řečem ani silnému hlasu nedůvěry uvnitř sebe sama. Všechno probíhá v poklidu, který má sice nedaleko k nudě, ale pozornému diváku dojde, že to je právě režisérův cíl. Na chvíli zpomalit a Alvinovýma očima pozorovat svět a lidi kolem sebe, jak se v nich prolíná obdiv a důvěra ke starému člověku s obvyklou povrchností a přetvářkou, za níž jsou zvyklí se skrývat jako za štítem. Každý, koho Alvin na své cestě potká se nakonec nechá odzbrojit a jen naslouchá starému muži. Alvin ovšem není žádným kritikem, jen se ke všemu staví jako pozorovatel a pouze občas se neubrání udivenému pokývání hlavy nebo naopak úsměvu nad tím, co vídí.
V kontrastu zde můžeme vidět uspěchanost dnešní doby s pomalostí a moudrostí stáří. Snímek není toho druhu, na který by jste se šli podívat dvakrát nebo třikrát. Stačí jednou a pokud dokážete být stejným pozorovatelem jako Alvin, odnesete si v sobě klid a pohodu.
16. prosince 1999 15:15
