Sedmapadesátiletý Angličan, vlastním jménem David Robert Jones, se podobně jako sir Paul dívá hluboko do minulosti. Ostatně 5. června to bylo přesně čtyřicet let od vydání prvního singlu Liza Jane, pod který se podepsal jako tehdy neznámý Davie Jones.
A před třiceti lety, kdy už Bowie stál na uměleckém vrcholu, vyšlo jeho syrové album Diamond Dogs. Byl to Bowieho pokus zhudebnit knihu George Orwella 1984, avšak zpěvák nezískal autorská práva, a tak musel román o absolutní totalitě zpracovat volněji.
Album Diamond Dogs, jež bylo v roce 1974 ve Velké Británii hitparádově první a ve Spojených státech páté, se objevilo před několika dny na trhu v mimořádné jubilejní edici. Na koncertech z něho Bowie cituje písně Rebel Rebel, v přídavcích občas připomene titulní skladbu Diamond Dogs.
Proměny hudby i tváře
David Bowie je zcela jiným typem tvůrce než Paul McCartney, který se jednou provždy uvedl jako melodik a písničkář, tedy neměnný typ. Bowie se naopak stal neukotveným zpěvákem-hercem, který stvořil oboupohlavní postavu Ziggyho Stardusta nebo chladného Bílého vévody a své skladby propojoval se všemi důležitými trendy, které ho zaujaly.
Jako herec Bowie obstál na muzikálové Broadwayi i ve filmech, v nichž ztvárnil třeba Piláta Pontského nebo výtvarníka Andyho Warhola. "Jsem jedním z herců tohoto světa. Jsem exhibicionista, páv," říkal.
Bowieho muzikou procházejí dějiny moderní populární hudby, zpěvák vydal hluboce umělecká alba i lehké popové písně. V 90. letech, kdy začal jezdit do Česka, nasál i elektronickou taneční hudbu. Proplul dekádami s dychtivostí tvůrce, který chce být vždy v obraze.
Když loni Bowie vydal šestadvacáté album Reality, rozjel se na turné, které trvá dodnes. Pokud se bude v Praze držet programu, který hrál třeba 14. června na festivalu Isle Of Wight pro 35 000 lidí, mají se domácí fandové nač těšit. Patrně v duchu výročí, která jej provázejí, se Bowie probírá celou svou kariérou.
Reality i hity
Návštěvníkům koncertů Bowie předkládá asi pětadvacet písní včetně skladeb New Killer Star nebo Reality, vybraných z posledního alba. Uvede také dávný pochmurný hit The Man Who Sold The World z roku 1971, který výtečně hrála drsná Nirvana.
New Yorkem a na desce i kytarou Johna Lennona je nasáklá píseň Fame (1975), Bowieho obrovský hit, k němuž se na turné vrací stejně jako k další legendární skladbě Heroes. To je snad Bowieho nejtypičtější skladba z roku 1977, ve které zpívá: " Pamatuji si, jak jsme stáli u zdi, nad hlavou nám střílely pistole a my se líbali, jako by nic nemohlo spadnout a hanba byla na té druhé straně."
Rockově drtivá, milostná píseň Heroes má mnoho významů a od Bowieho si ji půjčují kapely snad všech generací.
Na přelomu 70. a 80. let měl Bowie další hit - Ashes To Ashes, jednu ze svých nejmelodičtějších písní, která se objevila na albu Scary Monsters. Jeho koncerty šperkují také skladby z 80. let, zvláště nervní píseň Under Pressure, který vytvořil s kapelou Queen, nebo jeho exotický pop China Girl z nejdiskutovanější desky Let's Dance (1983), rozeseté po světě v osmi milionech kopiích.
Bowie při koncertech nezapomíná ani na poslední tvorbu z přelomu století. A jako by chtěl ukázat, že jeho muzika funguje bez ohledu na bývalé převleky, zpívá v " civilu", doprovázený úspornou rockovou kapelou.
