Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: David Bowie potvrdil svoji genialitu. I svoje šílenství

  9:59aktualizováno  9:59
Ještě nedávno býval leden v hudbě "okurkovou sezonou". Letos tato jistota padá. V pátek vyšlo jedno z nejočekávanějších alb roku 2016.

David Bowie ve videoklipu Blackstar | foto: Columbia

David Bowie: Blackstar

Očekávání přitom nebylo tak dlouhé. David Bowie ohlásil vydání nového alba Blackstar 20. listopadu loňského roku uveřejněním desetiminutové titulní skladby a uvedením neskutečně „ujetého“ videoklipu k ní. Bylo řečeno, že pětadvacáté řadové studiové album britského génia vyjde v den jeho 69. narozenin, 8. ledna. A jak Bowie slíbil, tak se také stalo.

Nejlepší je nejdelší

Možná za to může fakt, že se skladba Blackstar, kterou album začíná, stala v alternativních kruzích, jistě i díky zmíněnému klipu, v posledních dvou měsících doslova kultem a posluchač ji má ze všech sedmi skladeb asi nejvíce pod kůží. Ale přes svoji nekřesťanskou délku je skutečně vůdčí položkou celé desky. Její poslech je pořád dobrodružstvím, třeba i podesáté.

Blackstar

David Bowie

ISO 2016

Hodnocení: 90 %

Ve skladbě Blackstar, která se skládá z několika částí, se totiž mixuje několik naprosto rozdílných prvků. Melodie jakoby inspirovaná středověkými kancionály se nese nad ambientními elektronickými plochami a velmi zaumným rytmickým vzorcem bicích Marka Guiliany, jazzmana, kterého známe i z našich klubů.

David Bowie ve videoklipu Blackstar

Instrumentální hvězdou skladby, a jak se ukáže dále, vlastně celého alba, je však Donny McCaslin, saxofonista z prostředí newyorského „downtownu“, tedy specifické hudební scény, která se vyznačuje právě mixováním všeho možného, ryzí improvizace, jazzu, soudobé klasiky až třeba po hardcore.

Skladba ovšem má i svoji střední část, ve které David Bowie v osvědčené, ale laděním alba vlastně přece jen překvapivé produkci dlouholetého parťáka Tonyho Viscontiho ukazuje, že jedna z jeho mnoha tváří je i melodicky popová.

Více verzí

Písní z alba Blackstar fanoušci dopředu znali víc. 17. prosince jako další singl vyšel Lazarus. Typičtěji „bowieovská“ písnička, s úžasným táhlým riffem dechů a zkreslené kytary a vypjatě vystavěnou melodií.

David Bowie ve videoklipu Blackstar

Ještě dřív, už 17. listopadu 2014, byl ovšem vydán singl, který mohl napovědět leccos, co se na albu Blackstar bude dít. Píseň Sue (Or in a Season of Crime) je na něm ve verzi, v níž Bowieho zpěv doprovází Maria Schneider Orchestra, asi nejmodernější jazzový big band současnosti.

V albové verzi se pak píseň trošku blíží přístupu, jaký měl Bowie na albu Earthling (1997). A na béčku téhož singlu vyšla tehdy ’Tis a Pity She Was a Whore. Ta naopak v surové až industriální verzi, zatímco na albu jede v rytmu potrhlého art-funk-jazz-rocku, v němž oproti singlu mnohem více vysvítá Bowieho zpěv, který posouvá vrstveným napětím exaltovaný saxofon.

David Bowie ve videoklipu Blackstar

To jsou paradoxy...

Paradoxů má toto album mnoho. Třeba to, že ačkoli někteří uspěchaní recenzenti mylně hovoří o „zběhnutí Davida Bowieho k jazzu“, nic takového se tu neděje. Sice zde účinkují hudebníci z jazzové scény, ale v žádném případě nehrají jazz. Bowie si je evidentně vybral prostě proto, že k realizaci svých vizí potřeboval dobré hudebníky. Party zmíněných Marka Guiliany a Donnyho McCaslina by žádní hejhulové z ulice nazahráli.

A paradoxní non plus ultra je také fakt, že poslední tři skladby alba Girl Loves Me, Dollar Days a I Can’t Give Everything Away, tedy ta podpoloviční menšina, která byla až do pátku zcela utajena, v kontextu alba vlastně působí k „řadovému“ posluchači nejvstřícněji a pro svého původce vlastně nejtypičtěji. Což samozřejmě neznamená, že je někdy zaslechnete v (českém) rádiu.

Ano, ta deska je vlastně úplně šílená. A totálně antikomerční. I bizarními okolnostmi vzniku. Což je u génia vítáno. Konec konců, je to přece „muž, který spadl na Zemi“...

Autor:


Témata: David Bowie




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.