V Hollywoodu ovládaném muži není příliš mnoho rolí pro ženy, které už nepatří k teenagerům. Filmy Casa a Kill Bill byly výjimkou?
Hlavně byl každý úplně jiný. Při natáčení filmu Casa jsme s kolegyněmi vše prožívaly společně. Neměly jsme maskérnu ani šatnu, bydlely a jedly jsme dohromady, když jsme měly volno, procházely jsme se pláží a pily kokosové mléko. Byly jsme jako kamarádky v pubertě. A protože kolem nebyli žádní muži, mohly jsme cvičit aerobic nahoře bez. U filmu Kill Bill to bylo jiné. Každá herečka měla vlastní záběry a trénink byl velice náročný.
Co pro vás znamenalo setkání s Quentinem Tarantinem?
Myslíte kromě toho, že jsem si zajezdila s černým Transamem? Vyplnil se mi sen natáčet s velkým talentovaným režisérem. Bylo mi jedno, kolik dostanu zaplaceno, dělala bych i zadarmo. Není to stereotypní scénář, kdy rolí blondýnky je být na konci nahá. Dlouhou dobu jsem odmítala novináře, ale teď je to pro mě lehčí, protože se konečně mohu bavit o filmu, na který mohu být hrdá, a nejen odpovídat na otázky, co jím, jaké šaty nosím a který parfém jsem si oblíbila.
Jak vypadá natáčení s Tarantinem?
Quentin je podobně jako já workoholik. Dal mi asi sedmdesát filmů o kung-fu, godzillách a samurajích na videu, abych podle nich studovala charakter postavy. Ale během natáčení objevil snímek Jackass. A bylo zle, mé bojové scény se improvizovaly. "Dnes tě kopneme do obličeje. Nebo ne, hodíme ti do tváře lampu a ty proti ní poběžíš." Bezpečnější by bylo spláchnout si hlavu do záchodu. Od rána do večera jsem trénovala údery a snažila se udržet si kondici. Ale všechno jsem se naučila rychle, a dokonce se mi to zalíbilo. Často jsem se dívala na trénink ostatních, a když byli hotovi, prosila jsem, aby mě znovu připnuli k lankům a já mohla létat vzduchem. Trvalo to tři měsíce v jednom kuse, z toho měsíc v Číně, a přitom jsem točila jediný den.
Uměla byste se díky tréninku ubránit třeba přepadení?
Nemyslím, asi bych to, co nás naučili, ze strachu popletla.
Obvázané zápěstí a modřiny na předloktí vám zůstaly z Kill Bill?
Kdepak, to je z mé přípravy na novou roli olympijské závodnice v lukostřelbě. Každý den trénuji několik hodin a pokaždé mě tětiva luku uhodí. Trochu to bolí, ale já to beru jako součást toho, co mě u filmu nejvíc baví: učit se nové věci, poznávat nezvyklá povolání a spolupracovat s lidmi, kterých si vážím.
Je lehčí natáčet erotický příběh o strip térkách, nebo krváky jako Kill Bill?
Já bych to neporovnávala, ty snímky jsou rozdílné. Ve filmu o striptérkách nazvaném Blue Iguana jsem chtěla být přirozená. Nezbývalo než jít ven a skamarádit se s některými z tanečnic. Dokázala jsem se smát i plakat jako ony, až jsem byla skoro jednou z nich. O to těžší byl návrat do běžného života. Film Blue Iguana čerpá ze skutečnosti, jen částečně je hraný. Kdežto Kill Bill je legrační parodie, komiks, kde není nic opravdového. Fontány stříkající krve jsou nadsázkou z jiného světa. Obvykle si při thrillerech zakrývám oči, nerada se dívám na zabíjení, ale tady jsem se smála s ostatními.
Jak odpočíváte?
Ráda hraji na klavír a poslouchám hudbu. Jsem obyčejná žena, takže se mi líbí všechny typy muziky, nejvíce snad blues a soul. Také mě baví cestovat. Když jsem točila v Číně, přijela za mnou kamarádka z Honkongu a ukázala mi zemi tak, jak to v žádné cestovní příručce nenajdete.
Co bude vaším příštím projektem?
Film Johna Saylese Silver City. Je to příběh o nevyřešené vraždě a politických intrikách v malém městě v Coloradu.
Hlavně byl každý úplně jiný. Při natáčení filmu Casa jsme s kolegyněmi vše prožívaly společně. Neměly jsme maskérnu ani šatnu, bydlely a jedly jsme dohromady, když jsme měly volno, procházely jsme se pláží a pily kokosové mléko. Byly jsme jako kamarádky v pubertě. A protože kolem nebyli žádní muži, mohly jsme cvičit aerobic nahoře bez. U filmu Kill Bill to bylo jiné. Každá herečka měla vlastní záběry a trénink byl velice náročný.
Co pro vás znamenalo setkání s Quentinem Tarantinem?
Myslíte kromě toho, že jsem si zajezdila s černým Transamem? Vyplnil se mi sen natáčet s velkým talentovaným režisérem. Bylo mi jedno, kolik dostanu zaplaceno, dělala bych i zadarmo. Není to stereotypní scénář, kdy rolí blondýnky je být na konci nahá. Dlouhou dobu jsem odmítala novináře, ale teď je to pro mě lehčí, protože se konečně mohu bavit o filmu, na který mohu být hrdá, a nejen odpovídat na otázky, co jím, jaké šaty nosím a který parfém jsem si oblíbila.
Jak vypadá natáčení s Tarantinem?
Quentin je podobně jako já workoholik. Dal mi asi sedmdesát filmů o kung-fu, godzillách a samurajích na videu, abych podle nich studovala charakter postavy. Ale během natáčení objevil snímek Jackass. A bylo zle, mé bojové scény se improvizovaly. "Dnes tě kopneme do obličeje. Nebo ne, hodíme ti do tváře lampu a ty proti ní poběžíš." Bezpečnější by bylo spláchnout si hlavu do záchodu. Od rána do večera jsem trénovala údery a snažila se udržet si kondici. Ale všechno jsem se naučila rychle, a dokonce se mi to zalíbilo. Často jsem se dívala na trénink ostatních, a když byli hotovi, prosila jsem, aby mě znovu připnuli k lankům a já mohla létat vzduchem. Trvalo to tři měsíce v jednom kuse, z toho měsíc v Číně, a přitom jsem točila jediný den.
Uměla byste se díky tréninku ubránit třeba přepadení?
Nemyslím, asi bych to, co nás naučili, ze strachu popletla.
Obvázané zápěstí a modřiny na předloktí vám zůstaly z Kill Bill?
Kdepak, to je z mé přípravy na novou roli olympijské závodnice v lukostřelbě. Každý den trénuji několik hodin a pokaždé mě tětiva luku uhodí. Trochu to bolí, ale já to beru jako součást toho, co mě u filmu nejvíc baví: učit se nové věci, poznávat nezvyklá povolání a spolupracovat s lidmi, kterých si vážím.
Je lehčí natáčet erotický příběh o strip térkách, nebo krváky jako Kill Bill?
Já bych to neporovnávala, ty snímky jsou rozdílné. Ve filmu o striptérkách nazvaném Blue Iguana jsem chtěla být přirozená. Nezbývalo než jít ven a skamarádit se s některými z tanečnic. Dokázala jsem se smát i plakat jako ony, až jsem byla skoro jednou z nich. O to těžší byl návrat do běžného života. Film Blue Iguana čerpá ze skutečnosti, jen částečně je hraný. Kdežto Kill Bill je legrační parodie, komiks, kde není nic opravdového. Fontány stříkající krve jsou nadsázkou z jiného světa. Obvykle si při thrillerech zakrývám oči, nerada se dívám na zabíjení, ale tady jsem se smála s ostatními.
Jak odpočíváte?
Ráda hraji na klavír a poslouchám hudbu. Jsem obyčejná žena, takže se mi líbí všechny typy muziky, nejvíce snad blues a soul. Také mě baví cestovat. Když jsem točila v Číně, přijela za mnou kamarádka z Honkongu a ukázala mi zemi tak, jak to v žádné cestovní příručce nenajdete.
Co bude vaším příštím projektem?
Film Johna Saylese Silver City. Je to příběh o nevyřešené vraždě a politických intrikách v malém městě v Coloradu.
 Daryl Hannahová na premiéře filmu Charlieho andílci: Na plný pecky. (18. června 2003) |
 Daryl Hannahová a Uma Thurmanová |
 Režisér Quentin Tarantino a Uma Thurmanová na slavnostní premiéře filmu Kill Bill v Los Angeles. ( 29. září 2003) |
 Režisér Quentin Tarantino a Uma Thurmanová na slavnostní premiéře filmu Kill Bill v Los Angeles. ( 29. září 2003) |
 Režisér Quentin Tarantino a Uma Thurmanová na slavnostní premiéře filmu Kill Bill v Los Angeles. ( 29. září 2003) |
 Daryl Hannahová na premiéře filmu Kill Bill v Los Angeles. |
 Daryl Hannahová, Uma Thurmanová a Vivica Foxová na premiéře filmu Kill Bill v Los Angeles. (29. září 2003) |
