Berou jen bohatcům či protivům a zásadně tak činí bez krve, zato s noblesou, důvtipem i vtipem.
A pak, co může být vánočnějšího než pohodové setkání se starými dobrými známými z prvního dílu, zvláště když znovu dokazují, že velká hvězda a skvělý herec mohou být občas jedna a táž osoba. Což je opravdu svátek.
Prvek překvapení už sice "dvojce" schází, zato četnost výskytu slavných tváří na jeden metr filmu ještě vzrostla. Buď mají pro režiséra Stevena Soderbergha zvláštní slabost, nebo se prostě rádi baví jako každý smrtelník.
Platí zřejmě obojí: pro původní jedenáctku mistra noblesního zločinu Dannyho Oceana alias George Clooneyho i pro nynější dvanáctičlennou partu, kterou nově rozšířila Catherine Zeta-Jonesová. Její hrdinka sice stojí na straně zákona, jenomže na něžné chvíle strávené s Dannyho pobočníkem alias Bradem Pittem se pochopitelně jen těžko zapomíná.
Jejich romance si možná až příliš osedlává příběh, jehož původní podstatou byly důmyslné triky, nápady a nachytávky gentlemanských lapků, z nichž každý je králem ve svém oboru, nicméně i škarohlíd nakonec uzná, že na pohádkový párek snů je vskutku pěkný pohled, přičemž na své si přijdou spravedlivě obě pohlaví.
"Dvojce" také chvíli trvá, než se dostane do obrátek, musí totiž představit jednotlivé členy sehrané party a načrtnout, co se od minulého filmu korunovaného loupeží století v jejich navenek úctyhodných životech přihodilo.
Clooney si zařizuje penzijní připojištění prý coby vysloužilý trenér školního basketu, Julia Robertsová v roli jeho ženy peskuje malíře pokojů, Matt Damon je pořád dychtivým nováčkem plným potrhlé ctižádosti jako Buchholzův výrostek v Sedmi statečných... a tak se listuje albem až k rozmarné hře s "vypípanými" sprostými slovy, jimž holduje Londýn.
Ostatně veškeré nové akce lupičů se stěhují do Evropy - má to dvě výhody. Slunná Itálie tvoří sladce rozverné zázemí americké zlodějně v bílých rukavičkách a novým konkurentem Dannyho party se stane sebejistý uštěpačný Francouz, což zavdá příležitost k vesele nevraživému pošťuchování obou národů - škoda, že ho tu není víc.
Jemně přezíravý způsob, jímž Clooney slovo "Francouz" pronáší, patří k hercovým lahůdkám podobně jako jeho děs, zda nevypadá na padesát, jeho drobné noční dialogy s Pittem nebo scény, kdy svorně zkoušejí zmateného Damona z jinotajů podsvětí.
Skvělá pointa s Robertsovou a Brucem Willisem jen stvrzuje, že právě v lehounké nadsázce spočívá půvab Dannyho parťáků. Nikoli v akci či zápletce, které tentokrát moc neoslní: celé kouzlo je v tom, že komedianti z profese hrají komedianty jiného oboru čili podvodníky. A hrají je s takovou chutí, až z filmu čiší, proč se do něj Soderberghovi nechtělo víc střihat. I když by to rodinně rozbředlému finále prospělo.
 Fotografie z filmu Dannyho parťáci 2 |
