Daniel Landa vydává Neofolk

  • 262
Album Neofolk, které právě vydává Daniel Landa, je plné písní o rytířích, kouzelnících i obavách běžných lidí. Razantní zpěvák se více angažuje a nutí k přemýšlení. "Říkám lidem: Slyšte! Zpívám o tom, co mě trápí, i o věcech, které se mi líbí," tvrdí Landa.

"Deska sice má folkový nádech, ale podle provedení ji nelze zařadit do folku," vysvětluje Landa, který napsal všech deset skladeb.

"Také víc než na předchozích deskách kladu důraz na texty. Písně by se možná daly nazvat 'šansonoidní', ale Neofolk mi přijde jako větší vykřičník a jistě i zlobivější název," dodává Landa, který si chtěl také zažertovat na účet hudebních pojmů neopunk, nu-metal nebo neoromantismus.

Jedna z nejsilnějších písní se jmenuje Táta. "Člověk chce nejprve zabezpečit sám sebe, ale pak si skrz vlastní děti uvědomí, že není na světě sám. Může je chránit jen do určité míry. Jakmile vyjdou z domu, ovlivňuje je ulice a vše, co je za dveřmi. A to je naše zem. Já se snažím volat na ostatní táty, abychom něco smysluplného dělali. Vždyť po sobě zanecháváme jen hypermarkety, benzinové pumpy a dluhy. To se mi nelíbí ani jako tátovi," vysvětluje Landa.

Hudba rockově rachotí, střídána baladami i swingem. Jako by se v jeho muzice setkávaly různé živly.

"Po Tátovi, jedné z nejrazantnějších písní, směřované k mé dceři, přichází skladba Zlatý drak. To je píseň, jež je v pohodě a která vše uklidní. Pak přijde další smršť, třeba Blaničtí rytíři," popisuje Landa střídání neofolkových nálad.

Na album Landa zařadil i píseň z muzikálu Zabte sršně, na kterém pracuje. "S písní Zabte sršně jsem zabil dvě mouchy jednou ranou. Až lidi přijdou do divadla, budou ji znát. Zároveň jsem si chtěl vyzkoušet, jak bude znít," říká Landa.

Je to song o gangsterovi, který promrhal vlastní život a jenž se chce polepšit. Swingující píseň má upozornit na stejnojmennou kaskadérskou show, již Landa plánuje až na rok 2006.

Jiné, komornější představení Tajemství už má jasné obrysy. Premiéru bude mít v březnu 2005 v pražském Divadle Kalich a Landa na ně chce upozornit písní Janek blázen. "Jankovi zabili milou.

Nemohl přijmout, že dívka už není, a tak za ní šel až na kraj světa. Tam pochopil, že podstata jeho milé nemůže z tohoto světa odejít," říká Landa. Píseň o Jankovi ho představuje v nové roli poetického, takřka mystického písničkáře.

"Jsem zvědavý, jak si lidi poradí s písněmi Kouzelník, Zlatý drak nebo Janek blázen. Je to rovina, která je zcela bez agrese," míní Landa, který nemá hudební vzdělání a nápady třídí podle instinktu.

"Co se mi zalíbí, si do muziky zamíchám. Myslím, že další deska bude výrazně tvrdší, protože právě dopisuju neofolkový muzikál Tajemství. Ten nabízí trojnásobně více mystiky, než přinesl Krysař," dodává Landa. 

Hudebník Daniel Landa (18. května 2004)