Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč se z Landy stal Žito? Nechce být ikonou, idiotem bez mrštnosti

  11:18aktualizováno  11:18
Jeden z nejúspěšnějších zpěváků posledního čtvrtstoletí odchází. Už žádná pódia, žádné další desky, konec. Co se děje? Přijměte pozvání do čarodějnického domku na Vyšehradě, ve kterém žije nebo spíš umírá bytost, která se po čtyřicet čtyři let jmenovala Daniel Landa. Třeba pochopíte.

Český slavík 2012 - Daniel Landa jako kouzelník Žito | foto:  Dan Materna, MAFRA

Všechno skončilo tím, že moje dcera nemluvila dva další dny o ničem jiném než o čarodějích. A čím to začalo? Telefonem, ve kterém se ozval ochraptělý hlas. Byli jsme zrovna v obchodě a marně hledali jakousi obilnou kaši. Hlas se představil, a že prý jestli mám pořád ještě zájem, tak mi může vysvětlit, co se s ním děje: "Klidně hned, jestli máte čas..."

K úvodu

Obsáhlý začátek o dceři jsem nepsal nazdařbůh. Z těch společných tří hodin mi nejvíc utkvělo v paměti, jak se k ní Daniel Landa choval. "Já ti řeknu pohádku o krásným lese, kde žijou víly," uklidňoval ji, když začala poplakávat. Nebo: "Na cestě jsem potkal kouzelnou želvičku a ta se ptala, jestli je tady nějaká blonďatá holčička... Je? Tak když ti někdy bude smutno, tahle želva tě utěší..." Několikrát přiznal, že je podivín, a v jednu chvíli to zajímavě zkonkretizoval. "Největší příčina mého šílenství stojí tady," kývl bradou na děcko. "Pořád se ptám, jestli může kterákoli malá holčička vyrůstat v bordelu a jestli můžu udělat něco, abych to prostředí zlepšil. Všechno činím z otcovského hlediska; vždyť já bych dětem nejradši chytil kus Velkého vozu," prohodil a zdálo se, že je dojatý. "Jo, jsem patetickej chlap – to jste si všiml až teď?" Potom se zase obrátil k mé dceři a vyprávěl jí, jak v tomhle vyšehradském domku začne prodávat bylinky, kamínky a jak si ho vyzdobí runami. Zdálo se, že právě dvouletá holka rozumí Danielu Landovi víc než kdokoli jiný.

Ale vlastně to začalo už v létě, kdy jsem od něj dostal mail. Skoro se omlouval, že píše, protože "tuší, že ho nesnáším", ale prý čte se zájmem některé mé reportáže, tak abych věděl.

Udělal mi radost. Odpověděl jsem, že díky. A že nejsem cvok, abych ho nesnášel za písničky staré přes dvacet let; vždyť kolik já jsem kdysi dělal hloupostí? A jiný důvod, proč Landu nenávidět, mě nenapadá - jenom prehistorický Orlík...

Začali jsme si psát a koncem října od něj přišel dopis, že prý končí s hudbou. Že z ní KONEČNĚ ZMIZÍ. Z těch pár vět tryskala úleva, tak jsem nadhodil, že by mě zajímaly podrobnosti. A on teď volá - jenže ve špatnou chvíli. "Bohužel to asi nepůjde," mrzí mě do telefonu, "shodou okolností jsem zrovna otcem na plný úvazek a od malé se nemůžu hnout."

Daniel Landa odvětil, že to určitě vyřešíme. Že prý se spolu o dvouletou dceru postaráme. Že to nějak zvládneme, ačkoliv náš rozhovor možná bude dlouhý: "Nejsem rétor, abych všechno rychle shrnul. Ale vytahujte otázky, jak vás napadnou, a já vám řeknu všechno."

Rozhovor pro Magazín DNES pak trval tři hodiny a nikdy na něj nezapomenu. Landa pro nás přijel ve svém porsche polepeném runovými znaky. Jeli jsme do alchymistického domku na Vyšehradě, kde dceru protáhl tajnou chodbou. Celé ty hodiny s námi vydržela - jen párkrát ji nový strejda musel zabavit nějakým zaklínadlem. Nejdřív ani nedutala - a pak začala mluvit onou trochu čarodějnickou řečí...

A bylo dobře, že jsme seděli tak dlouho, protože první hodinu jsem nechápal skoro nic. Neřekl bych, že to je chyba Landova - nemůžu mu být partnerem, když mě míjí svět elfů, trpaslíků, královských šašků, čarodějů a draků, Batmanů... Potřeboval bych více fantazie a v knihovně jiné knížky. Ale ptal jsem se a další dvě hodiny byly srozumitelnější - jejich záznam následuje níže.

Tvrdíte, že končíte s hudbou. Mám vám věřit?
Do kultury už se nevrátím, nemám důvod. Rozhodně už třeba nebudu točit cédéčka, nechci se hudbou živit. NIKDY! Vidíte, jaká agresivita do mě vjíždí, jen na to pomyslím?

Vyšlo v MF DNES

Tento rozhovor vyšel v Magazínu DNES ve čtvrtek 15. listopadu 2012.

Nebude se vám stýskat třeba po koncertech?
Z těch jsem míval radost, koncert byl svátek, jenže já bych už kdovíjak dlouho stejně zpívat nemohl - vždyť slyšíte, že chrčím jako podsvinče. V krku mám dvě velké boule, které by bylo třeba odříznout, a já je řezat nenechám... Je tady konec Daniela Landy, jak jste ho znali, a teď budu kouzelník Žito, který dělá šílené kejkle. Nicméně je pravda, že mezi plánovanými kejklemi mám ještě jeden koncert - a ten bude pro sto tisíc lidí.

Nejste megaloman?
Jestli něco opravdu jsem, tak megaloman.

Řekněte několik konkrétních důvodů, proč je čas s muzikou skončit.
Mám pocit, že mé zpívání přestalo dávat logiku. Když teď třeba vidím, kolik lidí volilo komunisty, tak si říkám: "Zpíváním téhle zemi evidentně moc nepomáhám, takže bude lepší zmizet v zahraničí a získat tam slávu a peníze, se kterými pak můžu pomáhat smysluplněji..." Hudebník je totiž strašně bezmocný; nic nezmění. Po nějakém čase to celé ztrácí smysl.

Český slavík 2012 - Daniel Landa s manželkou Mirjam

Český slavík 2012 - Daniel Landa s manželkou Mirjam

Smysl je možná v tom, že děláte posluchačům radost.
To ať dělá Karel Gott. Vážím si ho, samozřejmě, ale já byl spíš hudební kazatel a lidi už mé písničky znají. Ty zásadní jsem napsal a opakovat se nepotřebuju.

Uvědomujete si, jakou vám dávala pozice populárního hudebníka svobodu?
Naopak, byl jsem nesvobodný. Například letos jsem psal rockovou operu a tehdy jsem neviděl šest měsíců vlastní dcery... Můj soukromý život téměř neexistuje, což mě nebaví - i proto umírá Landa a rodí se Žito. Rozhodl jsem se třeba, že se už nechci fotit s cizími lidmi jako hroch, protože kouzelník Žito se s nikým fotit nemusí: "Seberete mi duši," řekne, "nechci!"

Proč jste to nemohl říkat jako Daniel Landa?
Zpěvák musí stát o přízeň fanoušků. Ti když přijdou "pojď se s náma, Lando, vyfotit", tak bych je sice nejradši poslal někam, ale nemůžu, protože řeknou, že jsem arogantní nafoukanec, od kterého nekoupí desky. Proto jsem radši nasadil úsměv a vyfotil se, což ovšem unavuje - já na tohle nejsem typ, mám prudší povahu.

Daniel Landa

Mně se vážně nezdá, že byste byl typem zpěváka, který se usmívá na dotěrné fanoušky.
Léta jsem ze sebe dělal beránka. Jako umělec jsem všem vyhověl, nechal jsem lidi, ať jsou na mě drzí. Ale s takovou nakonec zjistíte, že jste zašel moc daleko, že už to nejste vy. Najednou je z vás Landa-ikona. Pětimetrový idiot na vozové hradbě, který jaksi ztratil hbitost a mrštnost. Než tohle, to radši nebudu Landa vůbec.

Příště vás už nemám oslovovat pane Lando?
Příště budu i pro vás Žito. Celou mediální divnost zvanou Daniel Landa přenechám jiným, protože Landu očurávají u každého sloupu psi, na toho se zvrací, ten připáchává. A já chci, aby měl Žito nový odér. Třeba smrad, ale vytvořím si ho sám.

Takže naposledy - vážně končíte s profesí muzikanta?
Ano. Fakt mi věřte, protože tohle je klasický Landa - přejdu most a hodím za sebe granát. Třeba v pětadvaceti jsem odešel z hereckého povolání - byl jsem obsazovaný herec, dostal jsem nabídku ze Zábradlí, hrál s Jirkou Bartoškou, opravdu jsem se tím živil slušně, ale pak mi došlo, že nejsem herec, ale hráč. A tak jsem řekl: Přátelé, končím, jdu dělat hudbu. Všichni si ťukali na čelo, ale já si věřil.

SEM HO TÁHNE SRDCE. Daniel Landa je velkým fanouškem rallye. Teď si v Itálii

Daniel Landa je velkým fanouškem rallye. Teď si v Itálii vyzkoušel i závod mistrovství světa.

Tehdy jsem taky věřil, že uspějete. Ale dnes? Co na vaše rozhodnutí říká manželka?
Nadšená není, protože nás hudba živí slušně. Pro ni to je jistota - jenže já vlastně nenávidím jistoty, mám rád boj. S muzikou bych přežíval slušně, do konce života bych nemusel hrábnout, protože písničky už mám, ale copak chci do padesáti pobíhat po pódiu jako rockový rebel? Ne. Musím využít všechny svoje možnosti, a ty jsou mnohem větší než hrát si na zpěváka.

PRO SLÁVU A BOHATSTVÍ

Však se k těm možnostem dostáváme. Vážně věříte, že můžete slušné peníze vydělat i jinde?
Jdu dokonce do sfér lepších, ve kterých se nekrade. Budu mít profesi sportovce a kouče, což vám nikdo nevypálí. Takže ano - coby Žito vydělám víc.

Kdy jste se rozhodl, že budete Žitem?
Při mistrovství světa v rallye na Sardinii jsem se pod vlivem opojení v autě zeptal sám sebe, jaký má všechno smysl. Mimo jiné, jestli má smysl takhle závodit.

Na to jste si, předpokládám, odpověděl kladně.
Právě že ne. Při závodech se bavím jen já - stojí to spoustu peněz a nic moc to nepřináší. Ale zároveň mi došlo, že závody můžu využít jako marketingovou dálnici, protože mistrovství světa sledují miliony lidí. Napadlo mě, že bych tam mohl začít dělat reklamu našemu koučingovému systému - tak to vzniklo. Skončím s Landou a stanu se Žitem, který pojede mistrovství světa v rallye a zároveň zkusí osobně zvládnout sedm kejklí na hranici lidských možností, čímž ukáže ostatním, že jsou podobných věcí schopní taky... A na tom se vydělat dá.

Kde jste v sobě objevil schopnost někoho koučovat?
Delší dobu už vím, že když budu lidem hodinu zpívat "buďte zdraví a šťastní", tak se jim dostanu do podvědomí a dejme tomu třicet procent z nich pocítí něco pozitivního. A když můžu zblbnout čtrnáctitisícové publikum z pódia, tak je pro mě snadné přesvědčit například jednoho kluka, že je mnohem lepší sportovec, než si myslí.

V pěti číslech

  • 44 Tolikáté narozeniny oslavil 4. listopadu.
  • 3 Je otcem tří dcer.
  • 1988 Hvězdou filmu Proč?
  • 2 Dvě problematické desky vydal počátkem 90. let s kapelou Orlík.
  • 16 Tolik let se věnuje automobilovým závodům.

Ověřil jste si to na něčem?
Před lety jsem si udělal kurz hypnoterapie v Mnichově, potom jsem začal pracovat se sportovci - a vyvinuli jsme filozofii, které říkám "systém run". Ta je neskutečně efektivní, což předvedu osobně, když coby kouzelník Žito pobavím lidi extrémními kousky.

No dobře, ale mě spíš zajímalo, jestli jste si své schopnosti ověřil na někom jiném.
Pracujeme třeba s fotbalistou Zdeňkem Zlámalem, plochodrážníkem Martinem Vaculíkem, thajboxerem Ondřejem Hutníkem - a každému z nich pomohl ten systém do špičky. Naučili jsme je úplně jinému přístupu ke sportu.

Kdo, vy?
Začali jsme to vyvíjet na thajském boxu s trenérem Petrem Macháčkem, ale i v ostatních sportech jsme brzy viděli nárůsty výkonnosti v desítkách procent. Dnes už vím, že kdo na to přistoupí, ten se zlepší, protože tělocvičnu máme v hlavě. Jen se do ní musí chodit pravidelně. A taky je třeba vědět, co se tam má dělat.

Co je na vašem systému tak zázračného?
Stručně: cvičíte svou vizuální představivost a naučíte se perfektně ovládnout dech. Což vám dá ohromné možnosti.

Z natáčení seriálu České století, Den po Mnichovu. Vlevo Karel Dobrý jako Lev...

Z natáčení seriálu České století, Den po Mnichovu. Vlevo Karel Dobrý jako Lev Prchala, vpravo Daniel Landa v roli Emanuela Moravce

Třeba já občas chodím běhat. Pomůžete mi zrychlit?
Když si jako obyčejný běžec budete často představovat, že běžíte rychleji, a když k tomu budete správně dýchat, rozhodně rychleji poběžíte.

Vaším problémem je, že mentálních koučů už tu úřaduje spousta.
Je jich dost. Mají teoretické znalosti, které určitě pomůžou, jenže my jsme praktici. Až některý z nich proplave bez přístrojů podmořským tunelem, až si zajezdí na žralokovi, až pojede mistrovství světa v rallye nebo vyhraje zápas v thajském boxu, tak se začneme bavit, jak co komu funguje.

Stejně pořád nevím, jak se na tom dají vydělat miliony.
Američtí kouči mívají plné stadiony, takže jestli se stanu známým koučem ve světě, tak se třeba vrátím domů jako bohatý čaroděj.

Často používáte tohle zvláštní slovo, čaroděj.
Vyšší liga koučů, řekněme... Chci vydělat tolik, abych mohl vzít sto milionů a postavit třeba na sídlišti sportovní centrum, o čemž se mi zatím může jen zdát. Jsem sice takzvaně slavný, ale co mám z české slávy? Na místní poměry vydělávám slušně, ale stačí to akorát mně, s tím bych nic nezměnil.

Zblízka

Kdekdo z vás ví o Landovi své. Je to nebezpečný člověk. Nebo: bezvadnej zpěvák, pánbůh. A já bych řekl, že to jsou řeči. Daniel Landa je: patetický chlap, občas megaloman, povahou pořád kluk s tisícovkou nápadů a plánů. Teď si můžete vybrat, jsou-li to dobré, nebo špatné vlastnosti. Osobně soudím, že zůstat navždy klukem není od věci.

Takže jsou vám miliony málo?
Jako hudebník jsem tady opravdu v milionech ročně, ale jako hvězda slavná v zahraničí můžu být ve stovkách milionů, a s tím už se dá něco užitečného podniknout.

Spousta lidí si teď říká, že jste se zbláznil.
Hurá, to je v pořádku. Vždyť taky nosím rolničky a koupím si ještě jednu, tu si dám na botu: Cink! I když ve skutečnosti mě moc nezajímá, co si lidi v Česku řeknou, protože si jako kouč vydělám v zahraničí a tady nechci od nikoho nic.

Rozhodně potřebujete velké peníze do začátku - aby si vás někdo všiml.
Hodně peněz. Kouzelník Žito musí vletět na světový trh jako nepřehlédnutelný úkaz, pokud možno v černé helikoptéře s rudou runou a tak dále. Ale já už ty velké peníze mám! Řekl jsem pár bohatým lidem, že když mi pomůžou, tak domů přivezu za pár let miliardy. A někteří to hned pochopili, což mě překvapilo. Vždyť já jsem se vlastně rozhodl promíchat Hollywood s vrcholovým sportem, to je vize hodná megalomana světového formátu! Poslední dobou jsem si párkrát vzpomněl, jak přišel Walt Disney za bankéři s tím, že vymyslel město, ve kterém budou myšáci. Smáli se: "Myšáci? A to má jako vydělávat peníze?!" Ale nakonec mu jeden uvěřil a vydělal na disneylandech obrovské peníze.

Snažím se to pochopit: budete si hrát, dělat šaškárny, tvrdě podnikat, nebo všechno dohromady?
Jsou v tom opravdu velké peníze, ale já se bavím. Jsem dítě. Chci si hrát, i teď světu nabízím jakousi reálnou fantasy hru, chápete?

Pořád málo.
Tak jednodušeji. Přijdete s tím, že se chcete stát kosmonautem, což je začátek vaší adventury. Já, neboli čaroděj, se zeptám: "A jde to?" Odpovíte, že jste si připravil strategii a možná by to šlo. V takovou chvíli hurá do toho! Když neuspějete, nevadí, ale zkoušel jste si hrát na kosmonauta, získával jste body a nakonec tu hru možná nezavršíme úspěchem, ale každopádně se něco naučíte.

A proč s tím svým snem mám jít zrovna za Landou z Prahy?
Protože osobně udělám těch sedm divů! To by mi mohlo zajistit třeba dvacet milionů fanoušků po Evropě, a když jich máte tolik, tak jedno euro nikomu nechybí, ale vy najednou máte dvacet milionů eur a můžete začít opravdu pracovat a pomáhat... Tuhle fantasy hru vymýšlím už dlouho; hra je celý můj život.

Je to celkem vysoká hra.
Je, ale já jsem velké dítě. Velké a úspěšné. Teď třeba odcházím z hudebního ringu jako mistr - patřím k nejúspěšnějším umělcům v zemi, ale říkám: Konec. Ve čtyřiačtyřiceti letech se měním ve figuru s rolničkou a kejklemi, která se vlastně jde jakoby obětovat.

To je snad silné slovo, ne?
Proč? Bude to padesát na padesát, nemusím se vrátit živý, ale to mě baví. Nebojím se - jen musím počítat s tím, že to neklapne. Nemyslím, že zemřu, ale na druhou stranu jsem na to připravený a tím pádem i klidný. Což je dobrý cvik ze závodů, protože když to nabouráte ve dvou stech do stromu a probudíte se na kapačkách, tak nemůžete říkat: "Ježišmarja, to jsem nečekal!" Při rallye počítáte s variantou, že se rozstřelíte a budete třeba na vozíku... Totéž platí, až se budu potápět se žraloky - věřím, že vyplavu, ale musím si říct, že je to nejisté. A právě proto nebudu nervózní.

Já bych vaše akce nenazýval obětí, protože to nebezpečí k životu evidentně potřebujete.
Ano, bohužel jsem se naučil proměňovat adrenalin v endorfin. Stal jsem se narkomanem, který potřebuje ohrožovat sám sebe, a nejšťastnější bývám, když letím stoosmdesátkou, zadní kolo venku ze silnice – tehdy ječím blahem. A když už tu vlastnost mám, tak co s ní? Ať mi aspoň vydělá. Já pak můžu o to víc pomáhat téhle zemi.

Tak to shrňme. Jaké kejkle chystáte?
Do konce roku 2014 jich bude sedm. Už jsem zmínil podmořskou jízdu na tygřích žralocích.

Jak dlouho vydržíte pod hladinou jenom na nádech?
Ve statické poloze přes pět minut, ale pořád trénuju. I kvůli tomu, že další kejklí bude egyptský Blue Hole, což je díra do moře. Padáte do hloubky a v šedesáti metrech je tunel, kterým proplavete třicet metrů, a pak zase šedesát nahoru... Jen nejdřív musím na operaci nosu, protože se zatím dokážu potopit jenom do čtyřiceti metrů. Z thajského boxu mám nosní chrupavku na sto kousků, a tak v hloubkách neprofukuju pravé ucho.

Třetí kejkle je jaká?
Přece ten koncert pro sto tisíc lidí.

Benátskou noc uzavřel Daniel Landa.

Benátskou noc uzavřel Daniel Landa.

Jako Nedvědi na Strahově?
Ti měli osmdesát, já jsem megaloman. A další z kejklí se týká fotbalové Sigmy Olomouc - věřím chlapcům, že budou do dvou let ve finále Ligy mistrů.

To nehrozí.
Jsem čaroděj, tak nikdy neříkejte nikdy. Mám na to dva roky a v Olomouci jsou tak nádherní fotbalisti, že budete koukat, co dokážou. Koučuju tři z nich přímo a další tři nepřímo - ti aspoň používají moje zaklínadlo... No a dalším cílem je umístění do čtvrtého místa na mistrovství světa v rallye.

Máte na to?
Znalci by teď spadli smíchy ze židlí, ale já věřím runovému systému. Zvládnu to... A něco podobného bude další kejkle, díky které vyhraju zápas proti profesionálovi v thajském boxu. Kdysi dávno jsem měl zápasy celkově dva a oba jsem prohrál, navíc v amatérském ringu a proti kamarádům, takže vrchol trapnosti, ale nevadí. Neměl jsem tenkrát ty runy.

A poslední kousek?
Ten vypadá jednoduše, ale není. Položím základní stavební kámen Chrámu Zlatého draka, což bude největší runový chrám na světě. Tam přijdete, nikdo na vás nebude mluvit, pomeditujete si v různých kójích... a za hodinu budete odkoučován.

Ten chrám bude v Praze?
Nejlépe v Praze. Ale musí být vidět i z Polska!







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.