„Cítil jsem, že se musí něco stát. Není úplně dobré, když zpěvák neustále dělá totéž. Je to sice zaručená cesta, udrží si publikum, ale nic nového se kolem něho a s ním neděje,“ říká Daniel Hůlka.
Přetrhl jste tím vazbu na Karla Svobodu, který vám produkoval rané desky?
Michal Pavlíček je samozřejmě jiný než Karel Svoboda. Ale není to tak, že bych si řekl, že nechci se Svobodou spolupracovat.
Jak vznikala deska Dílem já?
Zpočátku jsme si vyměňovali své představy o muzice. Michal Pavlíček jako autor většiny písní a producent byl nejvíc určující osoba. Víte, já jsem hodně ovlivněný muzikály, které vyžadují velký patos. Spousta autorů by asi tolerovala způsob, kterým obvykle zpívám. Ale Pavlíček je perfekcionista a nic takového nedopustil. Já jsem se vlastně musel učit znovu zpívat. Když jsme začínali natáčet, po dvou úvodních frekvencích jsem odjel ze studia v depresi. Byl jsem vyčerpaný. Pak jsem si na Pavlíčkův náročný přístup zvykl a stala se z toho velmi příjemná práce. Hodně jsem se naučil.
Co vás nejvíc obohatilo?
Chtěli jsme využít veškeré polohy mého hlasu. Úplně nezatracovat způsob, kterým zpívám, a přidat k němu nové polohy a barvy. Já jsem nazpíval desítky verzí, ze kterých jsme vybírali to nejlepší. Co se kvantity týče, natočil jsem asi dvacet desek, ze kterých vznikla tahle jediná.
Jak budou písničky vypadat na koncertu a dokážete je skloubit s repertoárem, který od vás lidi znají?
Budeme se o to snažit. Koncerty s novým repertoárem musíme dobře připravit. Teď je důležité, abych písně zpíval naživo stejně jako ve studiu a nesklouzl do nějakého mezi- tvaru. Chtěli bychom do koncertu zařadit mé staré věci, ale budou se muset přizpůsobit novému směru. Koncertní turné bude až na podzim. Musíme se v klidu připravit.
Píseň Hej, už se to blíží jste vybrali z filmu Pulp Fiction. Proč?
Byla to jedna z nejtěžších písní, která vypadá docela jednoduše. Udělali jsme si radost. Pulp Fiction máme rádi všichni.
K tomu, aby se deska mohla lépe prosadit, jste si pozval do duetu Lucii Bílou?
Vůbec ne. My jsme dlouhá léta kamarádi. Písnička Ochutnej stopy byla nejlepší jako duet. V té době vznikal muzikál Excalibur a Michal Pavlíček navrhl, abychom požádali o spolupráci Lucii Bílou. Dlouho jsme si spolu nezazpívali. Myslím, že také ona tu možnost s radostí uvítala.
Zpíváte „měj, co lze mít, a zachovej klid. Zachovej klid a měj, co lze mít“. Je to vaše krédo?
Se všemi texty souhlasím a sžil jsem se s nimi. Měl jsem k nim připomínky já i Michal Pavlíček a Sahara je respektoval. Slogan „zachovej klid a měj, co lze mít“ je docela dobrý. Mohl by být zavádějící. Kdyby se jím člověk řídil doslova, dál by se v životě neposunul. Ale text je o vnitřní vyrovnanosti. Člověk se nežene za něčím, co je pomíjivé. A s tím souhlasím.
Název Dílem já znamená, že deska je částečně vaše a částečně vašich spolupracovníků?
Můžete si to vykládat i takhle. Nejsem to jenom já, ale taky Michal Pavlíček nebo Sahara. Jsem to i já a zároveň jsem součástí nějakého celku.
Není v tom schizofrenie, na jednu stranu existuje muzika vašeho nadžánrového alba Dílem já, na druhou stranu muzikál Bídníci?
Takové škatulkování mi vadí, celý život se snažím proti tomu bojovat. Natočil jsem desku s Michalem Pavlíčkem. To přece není důvod, abych přestal zpívat operu nebo opustil muzikál Bídníci. Vystupuji v něm, protože se mi líbí. Vždycky jsem si přál zpívat postavu komisaře Javerta.
 Letos překvapivě v Česku na Vánoce zůstává zpěvák Daniel Hůlka, kterého láká exotika po celý rok a je pryč hned, jakmile mu závazky dovolí. |
