Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Daniel Hůlka: Být dospělý je docela dobrý pocit

  10:26aktualizováno  10:26
Z operního pěvce okresního formátu vystoupal strmě a rychle absolutně nejvýš - až k Českému slavíku, kterého získal před čtyřmi lety. Ze statného pěvce se stal přitažlivý popový zpěvák. Na výsluní zůstal. Z něj pomýšlí na návrat ke klasice. Na návrat opatrný, krok po kroku.

Je pravda, že fetujete?
Je pravda, že se to píše.

A vás to nechává v klidu?
Už ne. Pomluvy, že jsem nespolehlivý feťák, ohrožují nejen mě, ale i moje spolupracovníky. Očekávám omluvu.

Víte, jak a proč se taková pomluva rodí?
Vím obojí. Proč - to je jednoduché, jistí lidé potřebují prodávat svůj plátek. A jak - to vím taky. Začíná to telefonátem na můj mobil. Já ho nezvednu. Pokračuje telefonát na agenturu, která mě zastupuje. Tam se vykřikne: Máme fotku Dana s jointem, co on na to? Agentura řekne - Dan na to neřekne nic. A začne vyhrožování.

Vyhrožování?
Jasně. Vyhrožujou, že to stejně otisknou a že by pro mě bylo lepší s nimi komunikovat. Někdy navrhnou obchod.

Obchod s čím?
S pomluvou. Buď otisknou, že - co já vím - že se nemyju, nebo jim můžu napráskat drby o nějakém mém kolegovi. V tom případě by neotiskli drby o mně. Pak je ještě jedna alternativa, kterou si troufnou navrhnout nejméně často - řeknou si o peníze. Když zaplatím, nevydají to.

O kolik?
O desítky tisíc.

Vůbec se mi tomu nechce věřit.
Někteří bulvární novináři mají dokonale vypracované metody. Jeden třeba obvolával moje kolegyně z muzikálu a tvrdil, že jsem řekl, jak s tou a s tou spím, a tak volá jim, aby to mohly potvrdit. Nebo klidně otisknou výpověď bláznivé ženské, která jim vykládá erotické sprostoty, které prý provozovala se mnou. Ptal jsem se pak, jak se takové věci ověřují, a oni se mi vysmáli: „To dneska nedělá nikdo.“

Proč se nebráníte?
To je přesně to, co chtějí - vyprovokovat mě k reakci: Hůlka se brání, šup s tím na první stranu a kauza jede dál. Nikdo nemá šanci zažalovat bulvár tak, aby byl skutečně vytrestán. Takže je nikdo nežaluje a oni jsou čím dál horší.

Možná by pomohla dohoda.
Představa jakékoli dohody s takovými lidmi je pro mě nepřijatelná. Jsou to obvykle špatní lidé, kteří se živí tím, že lžou, vymýšlejí si, podvádějí, a tím si vydělávají na živobytí.

Je pravda, že fetujete?
Občas si dám trávu, jako si spousta jiných lidí zapálí cigaretu a dá panáka. Ani kdybych chtěl, nemůžu třeba šňupat kokain, to je prostě nesmysl. Do půl měsíce bych byl hotovej. Kokain vysiluje organismus, aplikuje se přes sliznici, to pro zpěváka prostě nejde, je to úplná blbost, hovadina.

Jsem hříšný křesťan

Nehrozí vám staromládenectví?
Jako že zůstanu na ocet? Jo, to mi asi hrozí.

Vypadá to, že hledáte víru, putujete po Himálaji, zabýváte se buddhismem. Jaké je vaše vyznání?
Jsem katolík a rozhodl jsem se pro to sám.

Už jako dospělý?
Ano, rodiče mě nechali pokřtít u českých bratří, ale nijak mě k víře nevedli. V osmnácti jsem začal chodit do kostela sám.

Nikdy jste s rodiči nechodili na mše?
Ne.

A proč vás pokřtili?
V rodině byla taková tradice. A udělali to proto, že byli přesvědčeni, že je to tak správné.

Jak jste se sám dostal k víře?
Přes muziku, jako skoro ke všemu. Seznámil jsem se s lidmi, kteří zpívali ve sboru v kostele, a začal jsem s nimi zpívat, chodit na biblické hodiny, ministroval jsem, četl na čtení na mších...

To bylo v katolickém kostele?
Ano. Jeden čas jsem přemýšlel, že přestoupím na katolickou církev, a bavil jsem se o tom s otcem Václavem. Řekl mi, že je vlastně úplně jedno, kde jsem pokřtěn, že záleží jen na tom, jestli jsem dobrý člověk a jestli moje víra je dobrá.

To jste přijal?
Uvěřil jsem tomu a dodnes je mi úplně jedno, jestli je člověk katolík, evangelík, buddhista, muslim - fakt je mi to úplně jedno. Posuzovat lidi jen podle toho, k jakému náboženství se hlásí, je stejný nesmysl, jako soudit lidi podle národnosti nebo barvy kůže.

Nevypadáte však na člověka, který se drží desatera.
To bych si taky nikdy netroufl o sobě tvrdit. Nejsem samozřejmě ukázkový křesťan, jsem hříšný člověk - to je jasná věc. Ale dost dobře vím, kde je dobro a kde zlo.

Jak s tím souvisí váš zájem o buddhismus?
To je trochu něco jiného. V Himálajích jsem se setkal se základními věcmi života. S jeho prostou podobou. S tím, že k životu nejsou potřeba skoro žádné věci. My v Evropě žijeme strašně pohodlně a řešíme spoustu věcí, které jsou malicherné.

To se vám to obdivuje skromnost a prostota, když jste vystoupil z džípu, v garáži máte supermotorku a nevadilo by vám jistě ani vlastní letadlo.
No jo, ale zažil jsem v Himálajích situace, kdy jsme řešili najíme se - nenajíme se, napijeme - nenapijeme, dojdeme - nedojdeme na místo, kde se dá tábořit. A přitom ono NE znamenalo možná nepřežiju. Všechno se zjednodušilo, pročistil jsem si hlavu a některé věci mi najednou byly jasné.

Jaké například?
Například, že je nejen dobré, ale taky užitečné být slušný člověk.

K takovému názoru vám pomohl Himálaj?
Taky. Ale hlavně věk. Je mi třicet tři roků a to je zlomový čas - aspoň u chlapů. Najednou jsem si uvědomil, že jsem vlastně dospělý, a víte, že je to docela dobrý pocit? Mám jisté sebevědomí a právo na své názory. Na druhé straně přišel pocit odpovědnosti za to, co v životě dělám a říkám.

Jak to myslíte, být hodný a slušný člověk? Vždyť to je snad normální?
Myslíte? Jen se kolem sebe pořádně podívejte. Myslím, že by stačilo, kdybychom se všichni chovali tak, jak si přejeme, aby se k nám chovali ostatní. Nikdo nechce, aby ho někdo okrádal, pomlouval, bil, zabíjel... A když nikdo nebude dělat ostatním to, co nechceme, aby dělali nám, pak budeme všichni v pohodě.

Vy jste blázen, nebo naivní?
Možná obojí, ale na jinou možnost jsem nepřišel. V zemi, kterou miluju a rád v ní žiju, není spousta věcí v pořádku. Jsme dvanáct let po revoluci a lidsky jsme na tom hůř než před revolucí. Naše státní garnitura je skoro celá taková, že se za ni stydím stejně, jako jsem se styděl za Jakeše.

To jsou dost silná slova.
Nechci házet všechny politiky do jednoho pytle, ani je všechny neznám, ale výsledek jejich práce je špatný. Pokud se spousta věcí nezmění teď, tak se nezmění nikdy. A tuším, že to leží právě na mojí generaci třicátníků. Mladší jsou na to ještě moc mladí a ti starší už často nemají dost razance.

Chcete s tím něco dělat?
Hledám, jak to změnit. Cítím to jako povinnost. Měl jsem v životě hodně štěstí a myslím, že bych se měl snažit to splatit. Jediné, co mě napadlo, je mluvit nahlas. Jsem populární zpěvák, mám možnost poměrně dost lidí oslovit, je tedy moje povinnost říkat tyhle věci nahlas. Je potřeba ty věci pojmenovat. Aby to nebyla jen abstraktní nespokojenost, naštvanost.

Myslíte, že takzvanému feťákovi, muzikálovému zpěvákovi lidé uvěří?
Sama víte, jakou moc má showbyznys. Tak to je, lidi věří komediantům, a ne myslitelům. Když to vezmu z praktického hlediska, showbyznys má aparát vhodný k tomu, aby roznášel myšlenky. Bohužel se  nepoužívá vždycky k bohulibým a důležitým věcem, ale jde to jinak - prostě to zkusím.

S čím začnete?
Muzikou, jak jinak. Vracím se ke klasice, ale ne docela.

Co to je - ne docela?
Hodlám propojit klasiku s moderní muzikou. Můj muzikantský názor je, že budoucnost hudby je v syntéze. V propojení žánrů. Není čas na to, aby „klasikáři“ koukali skrz prsty na popíkáře, aby „operáci“ koukali skrz prsty na muzikálové interprety. Cesta do budoucnosti je v hudební syntéze, což znamená propojení například klasického symfonického orchestru a moderní kapely.

To není tak nové. Jak to bude konkrétně?
Jsem původně klasický zpěvák a uvědomil jsem si, že v české klasice je spousta fakt nádherných věcí, které se k běžnému posluchači vůbec nedostanou. Začal jsem na svých koncertech v první části zpívat trochu klasiky.

Ale lidi přišli na popového Hůlku.
Jo, nebylo to moc účinné. Takže chci na novou desku natočit pár českých klasických věcí v původní verzi, k nim přidat moderní alternativu té samé věci nebo jiné. Třetí část budou původní věci od současných autorů. Spolu se mnou na projektu pracuje Michal Pavlíček a Martin Kumžák. Na desku bych také rád natočil píseň Gustava Mahlera, kterou bych chtěl nechat otextovat česky - to by byl vlastně Mahler poprvé představen česky. Mimochodem to je nápad pana profesora Zdeňka Mahlera.

Až vás uslyší například Dagmar Pecková, vyletí z kůže. Musíte uznat, že je to trochu prznění klasiky.
Neuznám. To je čistý konzervatismus. Taky miluju klasickou hudbu takovou, jak byla komponována, ale ona leží v knihovnách, jen se na ni práší.

Rozumím dobře, že tento projekt má podtext? Že chcete dělat úctyhodnou věc, abyste si vytvořil půdu pro vážnou promluvu o jiných věcech?
Myslím, že rozumíte. Chtěl bych si vytvořit takovou pozici, aby lidi brali zřetel na to, co říkám.

To je sebevědomý plán.
Doufám, že mi to sebevědomí nevyčítáte. Jinak to nejde.

Ani ne, jen to vypadá trochu mesiášsky.
Dobrá, ale kdo to udělá? Když má člověk teoretickou možnost něco dobrého udělat, něčemu pomoct, tak to prostě udělat musí. Je to povinnost. Spousta lidí nemá takovou možnost.

Většina.
Ano většina. Možná tu možnost nemám ani já, možná že zkrachuju a všichni se mi vysmějou, ale aspoň to zkusím.

Platím daně. Jsem proto snad blázen?

Podpořil jste někdy něčí volební kampaň?
Ne ne ne. Samozřejmě jsem dostal mnoho nabídek.

Proč ne ne ne?
Žádná politická strana mě nepřesvědčila, že je tak bezúhonná a čistá, aby by mi stálo za to jít do nějakého volebního boje. Ani z jiných důvodů - třeba kvůli penězům, bych do toho nešel. Nejsem blbej ani hamižnej.

To ale máte hodně blbých a hamižných kolegů!
To tím vůbec nechci říct. Jsou lidi, kteří to berou úplně jinak - řeknou si: Jsem zpěvák a zpívám. Neřeší komu. Jde o hlas a honorář. Pak jsou další zpěváci, které někdo přesvědčí o tom, že zpívat pro tu a tu stranu je správné.

Tak to máte i s vystupováním v reklamě?
Absolutně. V reklamě nedělám, nikdy jsem nedělal a doufám, že nikdy nebudu muset.

Proč ty okolky?
Prostě to nechci dělat.

Zpívat na večírku operátora mobilních telefonů jako včera, to vám potíže nepůsobí?
Ne. Na tom nevidím nic špatného.

Jste dobrý hospodář? Umíte si poradit s daněmi?
Všichni mi nadávají, proč platím tak šílené daně. Proč to trochu neošidím.

Proč to trochu nešidíte?
To myslíte vážně? Tady se stalo normální, že já vypadám jako blázen, protože platím daně. Všichni říkají - přece ty daně nebudeš platit, to se dá udělat tak a tak a je to legální, navíc když vidíš, co se s těmi penězi pak děje. A to je ta chyba, to je špatný přístup k věci. Taky mě štve, co se s daněmi děje, když si pustím v noci televizi a tam jdou interpelace v parlamentu, mám chuť, když nic jiného, tak rozmlátit televizi. Štve mě to, ale cesta k nápravě není ta, že přestanu platit daně. Není řešení daně neplatit, ale změnit to, jak špatně se s těmi „našimi“ penězi nakládá.

Co děláte o víkendu?
Letím do Amsterodamu.

Do Amsterodamu? No, to je dobrý konec rozhovoru, když jsme ho začali o drogách!
Já se zblázním - vidíte, co udělá pomluva? Jedu do Amsterodamu na výlet, kvůli městu, dobré opeře a muzikálu.

A ani vás nenapadne dát si marihuanu!
Velmi pravděpodobně si tam dám i trávu. Nenechám si ujít požitek koupit si ji normálně v kavárně, jako jsem si tady teď objednal panáka. Ale v tom můj život vůbec není.

Daniel Hůlka

Zpěvák, který za měsíc oslaví 33. narozeniny. Na výsluní mu pomohl vystoupat zejména skladatel Karel Svoboda, který vycítil jeho talent i přitažlivost zevnějšku a angažoval ho v muzikálu Drákula. "Upír" tedy Hůlku vytáhl ze severních Čech, ale také od klasické hudby.

Daniel Hůlka vystudoval zpěv na konzervatoři, pak hostoval v několika regionálních divadlech. Nejvyšší mety dosud dosáhl, když v roce 1998 získal zlatého Českého slavíka. Popové a muzikálové hudbě se věnuje dosud - teď právě hraje a zpívá Monte Christa.

Hrál ve filmu Z pekla štěstí, vydal tři sólová alba a účinkuje v několika dalších, zejména muzikálových projektech.

Narodil se v Praze, kde bydlí v bytě svého dětství. Většinu času však tráví v Jevanech, v domě po rodičích. Má mladšího bratra, maminka žije v Praze, otec zemřel. Daniel je svobodný. Miluje motorky a cestování.


Zpěvák Daniel Hůlka v roli ješitného krále Brambase

Jeden ze tří autorů připravovaného muzikálu Monte Cristo Karel Svoboda a zpěvák Daniel Hůlka (vpravo) na tiskové konferenci 6. září v Praze.

Daniel Hůlka

Daniel Hůlka jako Monte Christo v muzikálu Monte Cristo.

Daniel Hůlka.

Daniel Hůlka na koncertě Králové muzikálu v opeře.

Daniel Hůlka tvrdí, že zpěvák stejně nejlíp zazpívá to, co si napíše sám.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Miroslav Žbirka
Miro Žbirka zahraje se symfoniky. Zazní vlastní písně i Beatles

Zpěvák Miro Žbirka v úterý 19. prosince zahraje společně s Moravskou filharmonií Olomouc v pražském Kongresovém centru. Koncert se koná v rámci festivalu České...  celý článek

Klára Vytisková
Festival na ostrově v Budapešti odstartuje Pink. Zazpívá Klára Vytisková

Nemůže to být malá událost, když její „minus první“, tedy zahřívací den už ve středu vyvrcholí vystoupením zpěvačky Pink. Sziget Festival, jedna z největších...  celý článek

Robbie Williams (14. listopadu 2013)
Robbie Williams svou show v Praze odzpívá klidně i vsedě

Britský zpěvák Robbie Williams dorazí přesně za týden na pražské Letiště Letňany. Představí tu písně z aktuální desky The Heavy Entertainment Show, ale hlavně...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.