To ovšem neznamená, že by album znělo jednoduše, prvoplánově, nebo snad dokonce tuctově. Je zatím nejkošatější přehlídkou stylů, sjednocených však myšlením stálého jádra kapely.
Dan Bárta & Illustratosphere: Maratonika (obal alba)
To tvoří všestylový klávesista a Bártův hlavní spoluautor Filip Jelínek a jazzová rytmika basisty Roberta Balzara a bubeníka Jiřího Slavíčka. Barevnost alba však zjevně ovlivnil nově příchozí, respektive navrátivší se Miroslav Chyška u kytary. Je přece jen původně rocker, používá i ostřejší zvuky kytary a je hráčsky extrovertnější než jeho předchůdce Jaroslav Friedel.
MaratonikaDan Bárta & Illustratosphere Taita Records 2013 |
Zatímco se úvodní skladba Dokud se někdo dívá nese v klasickém rukopisu Illustratosphere, hned následující anglicky zpívaná Languages přitvrzuje, táhne ji houpavý funky groove a stavba vokální linky připomíná Stinga.
Romantik lyrik se vrací k volnějšímu tempu a přináší klenutou melodii, kterou korunují zmnožené vokály jak od kalifornských kapel 60. let. Je škoda, že vokální zmohutnění, které se týká větší části alba, bude třejmě nerealizovatelné na koncertech.
I když se Bárta poslední dobou zuby nehty brání slovu jazz ve spojení s Illustratosphere, další anglicky zpívaná, titulní Maratonika, zní jako jazzový standard. Od jeho projektu s Balzarovým triem ji vlastně kromě kytary dělí jen důraznější Slavíčkovy bicí.
Do "illustratospherních" souřadnic uvedený model rocku 70. let signalizuje kytarovo-syntezátorová Denně, dominantou písně Pruhy III je klavírní vyhrávka ve španělské harmonii, Oblaka dobra jsou vlastně čistý sofistikovaný funky pop. Stejně jako následující, snad dokonce v rádiích hratelná B'Artagnan.
Tečkou je konfesní Opýšeme inaší, ve které polemizuje Bárta s výhradami k údajné překomplikovanosti své hudby. "Na viděnou, vážně díky, že nasloucháš. Pak odměnou tvou nechť jsou píseň složitá a příběh spletitý," znějí poslední slova desky. Je skoro zázrak, že tuto odměnu od Dana Bárty přijímá stále tak velké množství posluchačů.