UKÁZKU Z KNIHY PEKLO PRO ZVANÉ ČTĚTE ZDE
Jen málo mužů nikdy nezatoužilo být jako on – neodolatelně přitažliví a chladnokrevně odhodlaní. Mnozí s ním vyrostli, jiné inspiroval. Srdečné pozdravy z Ruska patřily mezi nejoblíbenější knihy J. F. Kennedyho, k fandovství agenta 007 se přihlásil britský premiér Gordon Brown.
Zatímco britský mistr špionážních thrillerů Ken Follett s bondovkami zažíval největší dobrodružství dětství, dospívající český výtvarník Petr Sís poslouchal závistivě u kofoly vytahování spolužáka, který jezdil za hranice: "Tak jsem, pánové, viděl film James Bond."
Nepřítel číslo jedna
V socialistickém Československu byl neohrožený agent v knižní i filmové podobě veřejným nepřítelem,
řečeno se Škvoreckým něco mezi Orwellem a Následováním Krista. Tedy až na groteskní výjimku, citelně zkrácený překlad Goldfingera, který pod názvem Zlatý fantóm vyšel roku 1970 v edici Magnet.
Z ideologických důvodů v něm chyběly věty, odstavce, ba kapitoly. Ale snad právě proto, že o Bondovi měl "za totáče" málokdo přesnou představu, kdekdo si ho představoval v nejsytějších barvách. Otázkou zůstává, jak si "sexistický a imperialistický" hrdina studené války povede v 21. století, jež si zakládá na politické a genderové korektnosti.
Britští manažeři neponechávají nic náhodě a Peklo pro zvané (Devil May Care) provázejí opatření, která nemají daleko k hysterii kolem Harryho Pottera. Veřejnost se postupně dozvídala, jak si Flemingovi dědicové přejí novou bondovku, vyhlížejí adepta, jaký je název, obálka. Děj se střeží do poslední chvíle, knihkupci jsou smluvně vázáni, že knihu nepustí na trh dříve než 28. května – v den 100. výročí narození Iana Fleminga.
Přesto se MF DNES podařilo exkluzivně vyjednat ukázku a jsme zřejmě první ze světových deníků, který ji přináší – těsně před britskými nedělníky. Když Flemingova rodina loni s pompou ohlásila, že nového Bonda svěřila spisovateli Sebastianu Faulksovi (1953), vzbudilo to rozpaky.
Faulksovo jméno přece jen nemá takový lesk, jakým se třpytí Frederick Forsyth nebo John LeCarré, o kterých se nejvíce spekulovalo. Ve výsledku však větší celebrita neznamená lepší pokračování – nejde ani tak o autorskou exhibici jako o přesvědčivý dovětek. V minulosti se o to pokoušeli například Kingsley Amis, John Gardner i Raymond Benson.
S pokorou a poctivě
Faulks se podle svých slov snažil přistupovat k Bondovi pokorně a poctivě, dodržovat původní stavbu
věty, členění kapitol i důraz na příběh, který je u "Fleminga vším".
S tím souhlasí i překladatel Ivan Němeček: "Pokud jde o stylovou návaznost, je ve Faulksovi všechno tak, jak má být – včetně bondgirl a hlavního padoucha, který může směle soupeřit s nejslavnějšími flemingovskými
zlosyny."
Možná i proto je na obálce anglického vydání věta "Sebastian Faulks píšící jako Ian Fleming". Obálka
leccos prozradí: silueta nahé dívky s ohnivě rudými vlasy připomíná vlčí mák, který je symbolem doprovodné reklamní kampaně.
A jedna postava Faulksovy novinky se jmenuje Poppy, což v angličtině znamená mák či opium. S trochou drzosti se lze domnívat, že se v Pekle pro zvané střetne Bond s drogovým králem (na předávkování zemřel Flemingův syn).
Tomu by odpovídalo i avizované zasazení příběhu do roku 1967, kdy John Lennon píše pod vlivem LSD píseň I Am The Walrus a na uvolněnou party u Keitha Richardse z Rolling Stones vtrhne policie. Faulks slibuje exotiku i oblíbené motivy a postavy. Takže se na scéně nejspíš vynoří Bondova hospodyně May, šéf tajné služby M i jeho sekretářka slečna Moneypennyová.
A nebyl by to Bond, kdyby si občas nezapálil oblíbené morlandky, nesvlažil se suchým martini a nezasytil zpola propečeným tournedos, korunovaným avokádem s francouzskou majonézou. Ladem zřejmě nezůstane ani Bondův milovaný kabriolet Continental Bentley, "nejvýstřednější auto v Anglii", které agent miluje "víc než všechny ženy dohromady".
Mnohé ženy však nemají Fleminga za nepěkné poznámky moc rády. Už v první bondovce Casino Royale z roku 1953 si Bond povzdechne: "Ženy jsou pro chvíle oddechu. Při práci jen překážejí a rozptylují člověka sexem a zraňují jeho city a vůbec s sebou neustále vlečou tu emocionální zátěž. Člověk aby na ně pořád dohlížel a staral se o ně."
A i když občas některou z četných krásek osloví miláčku či lásko, neznamená to, že o ní o pár odstavců později neprohlásí "ta čubka už je po smrti". To když zjistí, že jde o ruskou špionku. Posílil Británii Do služby vlasti city nepatří a nelze se ani moc divit tomu, že se dnes vědci zabývají tím, jak James Bond přispěl k uvědomování poválečné Británie.
Někdejší světové impérium ztrácelo moc i možnosti a byl to Bond, který národní identitu dokázal nenuceně posílit – schopnostmi, sebejistotou i prostým přesvědčením, že za vlast (a proti komunismu) se má bojovat a v případě potřeby i zemřít.
Uvidíme, jak si s politicky a eroticky choulostivými tématy poradí frankofil Sebastian Faulks, kterého ženy za jeho opusy o lásce a válce rády mají. Už ostatně prohlásil, že jeho Bond bude zranitelnější než kdykoli předtím. Znamená to silnější, či slabší?
