První verze byl prostý portrét Cecilie Gallerani, tehdy šestnáctileté milenky milánského vévody Lodovica Sforzy. Tedy zcela bez zvířete. Později přibylo šedé zvíře a teprve napotřetí se obraz dočkal podoby, v jaké jej dnes znají třeba návštěvníci muzea Czartoryski v polském Krakově, kde je malba vystavená.
Proč ke změnám došlo, není zcela zřejmé. Kůže hranostaje se používala na královské hermelíny a tvor samotný byl Lodovicovým erbovním zvířetem. Leonardo pro vévodu pracoval dvě desetiletí a je tedy možné, že panovník v průběhu času chtěl, aby rozvíjející se vztah s oblíbenou milenkou vešel více ve známost.
