"V zahraničí ji přirovnávají ke Kate Bush, Joni Mitchell, Björk a zvlášť k Amandě Palmer či Tori Amos," říká ředitelka a dramaturgyně festivalu Zlata Holušová. V Ostravě představí Regina Spector svoji zatím poslední desku Far, díky které prorazila definitivně na světovou scénu.
"Regina Spektor je to nejlepší, co dalo Rusko světu, hned po vodce," napsali o ní v americkém tisku. "Jsme rádi, že se nám po loňské premiéře Jamieho Culluma podaří poprvé představit další výraznou osobnost – tentokrát zpívající klavíristku," doplňuje Zlata Holušová.
Letos třicetiletá Regina Spector v sobě ukrývá mnoho protikladných poloh: od zdánlivé radostně skotačivé naivky po dospělou a drzou pozorovatelku života; vzdělanou, sebeironii nepostrádající intelektuálku i rozervanou názorovou ostrostřelkyni s vrozenou východoevropskou obavou, že za každou špatností se může skrývat něco daleko horšího.
Regina Spektor má ráda Dylana stejně jako Rachmaninova. Z dívky z moskevského Rudého náměstí měla být klavírní virtuózka, namísto toho zpívá písničky s citacemi od Borise Pasternaka nebo Madame de Pompadour a inspiraci k názvu mezinárodního albového debutu Soviet Kitsch si nalistovala v Kunderově románu Nesnesitelná lehkost bytí.
Ke Kunderovi ji váže podobný osud: emigrantka hledající od svých devíti let na Západě novou identitu bez rušivého přejímání vzorů. "Když jsme překročili železnou oponu, celý měsíc jsem jedla v obrovských kvantech mandarinky," vypravovala novinářům.
V roce 1989 skončila Regina po rakousko-italské anabázi v New Yorku. Klavír sice z nouze vystřídal okenní parapet, ale nakonec jeden objevila v místní synagoze a začala studovat klasiku bez pomyšlení na kariéru popové hvězdy. "Když hrajete každý den takovou vynikající hudbu, pak to poslední, po čem toužíte, je zkoušet sám napsat něco, co bude primitivnější a horší."
První dvě alba (11:11 a Songs) si po letech vystupování po newyorských klubech a kavárnách vydala Regina Spektor sama, následující - Soviet Kitsch a Begin To Hope už u velké firmy. Vyjela na turné s The Strokes, její hudba se objevila ve filmech, reklamách a televizním seriálu Kriminálka New York, ale teprve s vynikajícím a svým dosud nejlepším albem Far vloni zaslouženě prorazila na světovou scénu.
Z newyorské anti-folkařky se na Far za spolupráce s věhlasnými producenty (Mike Elizondo, Jeff Lynne, Garrett Lee a David Kahn) stala jedna z nejobdivovanějších a nejsledovanějších písničkářek současnosti, navozující údajně pocit jako "kdyby Ella Fitzgerald zpívala Björk a Paul McCartney Edith Piaf".
Vedle Reginy Spektor přibyla do line-upu Colours další dvě velká ženská jména: Mori Karbasi, okouzlující izraelská zpěvačka přirovnávaná k Marize či Yasmin Levy, a Maria Kalaniemi, virtuózní finská akordeonistka.
