Bible vznikla na přelomu 12. a 13. století v benediktinském klášteře v Podlažicích, později se dostala do klášterů v Břevnově a Broumově. Nakonec ji Švédové za třicetileté války odvezli z rudolfinských sbírek jako válečnou kořist své panovnici, královně Kristýně.
Rukopis od té doby opustil Švédsko jen dvakrát - v roce 1970 byl zapůjčen do USA, před osmi lety cestoval do Berlína. Od letošního září do ledna příštího roku bude k vidění i v pražském Klementinu, pak se zase vrátí do švédské metropole.
Jeden z nejcennějších středověkých rukopisů zachycujících tehdejší vědění bude součástí výstavy Národní knihovny. Vzácný rukopis si dnes během návštěvy Stockholmu prohlédl i premiér Mirek Topolánek.
Od představitelů místní Královské knihovny se dozvěděl, že Ďáblova bible, latinsky Codex gigas, je úctyhodná nejen obsahem, ale i podobou - váží 75 kilogramů, dřevěné desky knihy měří 920 krát 505 krát 220 milimetrů. V současné době se dokončuje její kompletní digitalizace, která je i kvůli rozměrům spisu náročnou operací.
"Digitální podoba bible bude přístupná od září. Bude to dar České republice," řekla Sara Bengtsonová z Královské knihovny. Na webových stránkách stockholmské knihovny si tak bude moci jinak těžko přístupný kodex prohlédnout každý zájemce.
O zapůjčení Ďáblovy bible požádal na podzim 2005 Topolánkův předchůdce Jiří Paroubek během návštěvy Švédského království. Tehdy řekl, že Česko nezpochybňuje, že kniha odvezená z českých zemí v roce 1648 je vlastnictvím švédského státu. "Chceme si ji pouze půjčit, samozřejmě to není restituce majetku," poznamenal.
Codex gigas obsahuje 312 pergamenových listů. Původně jich bylo 320, osm ale někdo v minulosti vyřízl. Je v ní Starý a Nový zákon, zpovědní zrcadlo, přepis Kosmovy kroniky, různé zaklínací formule nebo kalendář s nekrologem. Bible je prý nejstřeženější knihou ve Švédsku. Podle legendy ji za jedinou noc napsal s pomocí ďábla jakýsi mnich, kající se z těžkého hříchu.
Topolánek si ve Stockholmu kromě Ďáblovy bible prohlédl i výstavu Alfonse Muchy, která je vůbec první prezentací tohoto umělce ve Švédsku. Obdivoval nejen Muchovy slavné plakáty, ale i olejomalby, fotografie a šperky. Premiér poznamenal, že Muchova díla zná důvěrně z domova. "Pocházím z rodiny, kde Muchovy plakáty a kalendáře visely v kuchyni i ložnici. Samozřejmě reprodukce, ne originály," dodal.
