Přestože je to primátorská rezidence, hlava hlavního města v reprezentačních prostorách na Mariánském náměstí obvykle nebydlí. Naštěstí, chce se dodat. Kvůli soutěži CZECH PRESS PHOTO by totiž těžce hledala místo, kam by si položila třeba jen hrnek s kafem.
I když nádherné reprezentační prostory ve stylu art deka zabírají celou pětinu budovy v níž sídlí i městská knihovna, jsou velkoformátové fotografie rozesety kam jen oko dohlédne. Leží podél dlouhého běhounu na chodbě, na parketách v salonku a asistenti v bílých rukavičkách je rozprostřeli na každý stůl. A všude je Václav Havel.
Každý rok dominuje soutěži jiné téma. Někdy všechna ostatní spláchnou povodně, jindy jsou nejvíc slyšet výbuchy mezinárodního konfliktu. Nejčastěji ale cvakaly spouště foťáků při loučení s prezidentem Havlem.
"Pohřeb prezidenta se prolíná snad čtyřmi kategoriemi. Objevuje se v aktualitě, v reportáži, i v lidech o nichž se mluví," vysvětluje mi nad silnou momentkou plačící vdovy po zesnulém státníkovi ředitelka soutěže Daniela Mrázková. Zakladatelku prestižního klání i po letech její práce evidentně pořád hodně baví a dokáže o ní poutavě vyprávět. "Je to silné téma, je vidět, že lidé pohřeb prožívali. Objevují se tu velmi symbolické fotografie."
Ředitelka a spoluzakladatelka soutěže české zpravodajské fotografie CZECH PRESS PHOTO Daniela Mrázková
Porotkyně Celina Dulopová z Economistu je na ošklivé fotky pes
Když vejdu z chodby do vedlejší místnosti, leží mi u bot velké množství Vítů Bártů, šedou eminenci politické strany zachytili fotografové při praní veverčího prádla v soudní síni. Je tu ale také hodně portrétů Sašy Vondry, z polostínu se na mě mračí magnát Babiš a támhle je "mocná" fotka Davida Ratha. Pohublý politik vypadá jako svůj stín, dojem ještě umocňuje odraz ve skle vitríny, kolem níž prochází na sněmovní show před poslance.
Svíčky pro Havla, plačící davy na náměstích, Clintonovi v katedrále svatého Víta a korupčníci na pranýři. To jsou témata, která mě oslovují nejvíc. Na mém úsudku ale samozřejmě nezáleží, uvidíme, co řekne mezinárodní porota.
I když mám rád přírodu, fotky vorvaňů, žirafího stáda, ani housenky skrz průzor prokousaného listu na mě nezapůsobily, sport mě vyloženě nudí. Podle předsedy poroty Petra Joska se v soutěži sešlo překvapivě málo obrázků z fotbalového Eura i z londýnské olympiády. To je ten kníratý pán s hůlkou (tou se ukazuje, aby se fotky neumatlaly), který silným hlasem instruuje ostatní porotce a popohání je od série k sérii. Fotograf agentury Reuters je po dvou dnech viditelně unavený. V čem spočívá jeho úloha? "Chci, aby každý mohl vyjádřit svůj názor, ať rozhoduje porota. No a pak se snažím bránit fotky, které vypadly a nezasloužily si to."
Porota soutěže české zpravodajské fotografie CZECH PRESS PHOTO
Rada moudrých, v níž nejsou jen fotografové, ale i obrazoví redaktoři, art-direktoři, galeristé nebo ředitelé muzeí a agentur, chodí ve skupině kolem vyskládaných děl a lepí na ně žluté samolepky s body od jedné do deseti. Porotci často klečí, berou fotky do rukou, porovnávají je. Pokud fotka nezíská čtyřicet bodů, vypadává.
Ředitelka soutěže Daniela Mrázková nedá na systém dopustit a tvrdí, že si ho porotci hodně chválí. "V zahraničí se často hlasuje tak, že odborníci sedí v jedné místnosti, fotografie se promítají a rozhoduje se zmáčknutím tlačítka. Tady je ale mohou vzít do rukou, porovnat je nebo všechny Havly vyrovnat vedle sebe."
Její slova potvrzuje nejhlasitější porotkyně Celina Dulopová. Ta byla mimochodem po prvním dni tak vyčerpaná, že šla spát bez večeře. Aby také ne, rukama jí projde kolem čtyř tisíc fotek. Přesto se obrazová redaktorka listu The Economist směje: "Tohle je pro mě vlastně dovolená. Můžu fotografie hodnotit podle sebe. To v práci musím přemýšlet, jak fotka bude vypadat v určité velikosti na stránce novin, jaké nese sdělení, zda není účelová, jak na ni budou reagovat čtenáři. Tady se ale můžete soustředit jen na to, co fotografie říká a jak to říká. Pokud nese jasné a srozumitelné sdělení, je pěkně komponována a cítíte, že fotograf dokáže i obyčejnou situaci posunout do jiné dimenze, má u mě šanci."
V českých fotografiích si anglická editorka všímá hlavně citu pro místo a kontext. "Je tu vidět něco jako evropské vědomí. Britští fotografové takhle neuvažují. Jako by Británie nebyla součástí Evropy."
Na sklonku soboty vyvstane zásadní problém. Je "přehavlováno." Hrozí, že ve dvou kategoriích dostanou všechny tři ceny fotky, které se zabývají jen odchodem zesnulého státníka. Porota živě diskutuje, překřikuje se. S jednou sérii je hotová rychle, když člen poroty peprně prohlásí, že mu je vlastně lhostejná. Jednu ale vytáhne a pošle jí dál. "Tahle pro mě symbolizuje Václava Havla tak, jak si ho chci pamatovat."
Kdo je černým koněm soutěže mi Daniela Mrázková přirozeně neřekne, i když favorita má. "Fotografie roku jde napříč kategoriemi, musí to být událost, musí být po estetické stránce kvalitní a měla by nést nějaké širší poselství. Není divu, že o tuto fotografii jsou vždy největší spory a nepamatuji si, že by se o fotce roku rozhodlo za kratší čas, než za tři hodiny." Vítěze porota oznámí v pondělí v jedenáct hodin. Výběr o několika stovkách fotografií budou moci návštěvníci tradičně vidět na půdě Staroměstské radnice v Praze.
