Festivalový tábor v srdci městečka pod Králickým Sněžníkem, kde se zabydlelo přes čtyři a půl tisíce fanoušků, fungoval se spolehlivým servisem a ubylo hluchých míst při střídání kapel. Těch letos dorazilo na čtyřicet.
Koncerty na dvou pódiích začínaly téměř na minutu přesně, v sobotu odpoledne se dokonce předběhly. "Přijeli jsme, ještě sedíme v autě, a už nás honí, abychom šli hrát. To se nám ještě nestalo," říká s údivem manažer Jany Kirschner Jozef Šebo.
Festival, který si dříve říkal Králická (nejen) rocková událost, zmohutněl a letos nabídl i divadelní spolky, dva taneční stany, klubové i dětské filmy či akustický koncert manželů Havlových.
"Letošní přehlídka se mi jeví jako jedna z nejúspěšnějších z historie festivalu. Přestože tu hrají vesměs tvrdé kapely, je to obrovský klid. Chceme ukázat možnosti komunikace mezi různými kulturami a aktivitami. Proto tu jsou vegetariánské kuchyně, kuskuserie či ekologové," říká Petr Choura z agentury Rat-Bull-Tiger, která někdejší sousedskou přehlídku místních kapel přetavila na jeden z pěti největších festivalů v zemi.
Letos sáhla po kultovních industrialistech Laibach z Lublaně. Lepší atmosféru, než byla sobotní půlnoc, si Laibach nemohli přát. Nad areálem svítil klášter i měsíc, hory hrozivě potemněly. Po napínavém intru přišla jejich coververze hitu skupiny Europe The Final Countdown, pak Jesus Christ Superstar či Life Is Life, lidé bouřili.
Zpěvák v gotickém oblečku je s teatrálními gesty uzurpátorského poloboha hypnotizoval jako krajta podpírán ostrou kytarou, ocelově dutými údery bubnů a nasamplovanými chorály, za ním běžely černobílé smyčky s bezútěšnými výjevy. Tak vypadá "mrazivý obraz totality" podle hnutí Neue Slowenische Kunst na živo, depresivní plochy zvuků umocnilo střídání němčiny a angličtiny.
Publikum uvyklé na tvrdší hudbu ocenilo také Tata Bojs, -123min, rap Penerů strýčka Homeboye i Vltavu. Její kapelník Robert Nebřenský nebyl na festivalu poprvé, ovšem srovnání s ostatními přehlídkami se brání.
"Já bych to nesrovnával, každý je jiný, stejně jako dny v našem životě. Hrajeme naše hity, publikum, které můžeme nazvat festivalové, nemá rádo novinky a navíc nepřišli jen na nás. Takže na něm neexperimentujeme s novými kousky, i když dnes jsme udělali výjimku," připomíná šéf Vltavy novou písničku Hurvínek, v níž zpívá, že "Hurvínek je malý Hitler v nás".
Slovenská zpěvačka Jana Kirschner to zpočátku neměla lehké, rockeři, když spustila svůj pop z nového alba Pelikán, vhodili na pódium několik plastových lahví, jednu dokonce plnou. "To se mi stalo poprvé, ale netrefili mě. Měla jsem z toho zpočátku smíšené pocity, ale festivaly jsou vždycky dobrodružstvím. Je to risk. Nakonec to dopadlo dobře," říká zpěvačka. Svůj blok uzavřela eroticky dráždivou verzí hitu The Joker, za niž by ji jistě pochválil i autor Steve Miller.
Králičtí starousedlíci se s přehlídkou sžili. Všichni v ulici Karla Čapka, u níž leží hřiště, kde kapely vystupovaly, dostali volné vstupenky, těm starším pořadatelé nabídli zájezd. "Festival se povedl, jsme rádi, že ho tu máme. A takovou hudbu mám moc rád," říká starousedlík Zdeněk Vačák a ukazuje k pódiu, kde právě hardcoreový Boron bojuje za práva amerických Indiánů.
Jeho sousedka, sedmdesátiletá důchodkyně, si už na drnčení oken přivykla. Při produkci Persiana Jones jí však doma prý poskakovala i kredenc. "Tři dny to vydržíme, i když by to občas nemuseli mít tak nahlas," míní žena, jejíž dům stojí deset metrů od hlavního pódia, "horší a rušnější však bývají zdejší fotbalové zápasy. To nejdu ani na zahrádku."
- pondělí 22. července 2002
- 2
