Horší už to nebude stojí nejvýše. Staré téma – jak změnit svůj život – přináší v nové zápletce, z níž těží nevšední hru a lehce univerzitní humor.
Nudný daňový úředník je totiž zároveň hrdinou rozepsaného románu, což se dozví zajímavým způsobem: ať si čistí zuby či váže kravatu, slyší to o sobě v knižním komentáři.
A když mu kouzelný Dustin Hoffman v roli literárního vědce odhalí autorku jeho života, rozervanou spisovatelku Emmy Thompsonové, rozvíjí se nápad známý ze Saturnina: jak dámu přesvědčit, aby román napsala podle přání reálné postavy.
V Saturninovi však šlo o brak, zde o Umění, čili přežije-li muž, kniha o něm bude kýč, zemře-li, zaslouží se o mistrovské dílo. Chytrá, nikoli přechytračená šaráda má potíž jen s vyústěním.
Kdo je tady ředitel? – další šaráda – stojí o patro níž. Novinka režiséra Larse von Triera, v níž sebestředný herec přijme „roli“ neexistujícího zahraničního šéfa firmy, dává najevo, že ředitelem je tu jedině von Trier.
Hraje si víc s formou než s obsahem: půdorys příběhu je téměř divadelní, jeho podoba nevýbojně televizní a vtip těží z absurdní situace, již zkoumá, pitvá a komentuje „zvenčí“, z odstupu zábavného teoretika umění. Nápaditá, inteligentní a upovídaná partie figurek na šachovnici bohužel uteče k sociální pointě.
Robinsonovi bydlí v přízemí. Ne proto, že jsou animovaní: předfilm Myšák Mickey staví loď, klasická groteska z roku 1938, nakonec působí lépe než moderní dětská sci-fi, která trpí popisnou přímočarostí.
Nadaný sirotek s duší vynálezce se dostane do budoucnosti, kde potká rodinu svých snů – a také kouzelnou buřinku.
Na rozdíl od laskavé buřinky Pana Tau představuje ta, jež ztrpčuje život Robinsonovým, ztělesněnou službu zlu; navíc má ocelové nožky a kuňká jako robot z Hvězdných válek.
Svět budoucnosti připomíná zábavní park či dort s potravinářskými barvami; UFO vozí pizzu, žáby zpívají, rodinka se ostřeluje buřty, běhá tu dinosaurus a vše se děje hlavně pro akci, bez účelu a poezie, jako když se děti při hře trumfují vymýšlením nesmyslů.
Norbit však i neškodně dětinské Robinsonovy postrkává do oscarových výšin. Sám skončil v nejhlubším suterénu humoru, jejž obstarává Ediie Murphy tím, že v převleku za nechutnou obryni tančí, cvičí, ječí a náruživě holduje sexu.
V dalších dvou rolích už je Murphy zanedbatelný stejně jako celý neumětelský film, jehož zdroje veselí tvoří záchod, postel a rozkynuté tvary; film tak úžasně hloupý, že ani nebaví, ani nepobuřuje.
Do konce vydrží jen potomek Harpagona nebo Sedmi statečných a zažádá-li o vrácení vstupného, každý soud mu ten nárok musí přiznat včetně odškodnění za tělesnou i duševní újmu.
