Navenek jsou více či méně úhledné, ale vyžadující diváka s velkou dávkou bezelstné důvěřivosti.
Bílá Masajka, německý film o vášni moderní Švýcarky k africkému domorodci, popisuje skutečný příběh. Může být, ale v podání Niny Hossové se osudové lásce na první pohled těžko uvěří. - o filmu vice zde
Pro ženu, jež po jediném tanci hodí celý dosavadní život za hlavu a vydá se do zapadlé vsi za nic netušícím urostlým Masajem, by tvůrci od publika chtěli obdiv k její odvaze, jenže člověk spíš kroutí hlavou a soucitu udrobí tak ve stylu: Chudák ženská, ale má, co chtěla! Kombinace tklivých romancí podle Rosamunde Pilcherové a dramatu Bez dcerky neodejdu se drží prostřednosti.
Mnohem zajímavější jsou cestopisné a etnografické prvky filmu, počínaje barvitým obrazem místní dopravy přes rituály s kozí krví až po děsivý obřad ženské obřízky či porod. Ovšem Cestománie na totéž potřebuje méně času a více humoru než Bílá Masajka, reáliím poctivě věrná, leč filmařsky mdle nekonečná kronika vztahu emancipované naivky a hrdého muže v přesném podání Jackyho Ida.
V Africe na německý způsob je alespoň přehledno, k americkému Domu u jezera by měli dávat návod k použití. Zamilované hrdiny, kteří se v dotyčném domě vystřídali, totiž dělí záhadná bariéra dvou roků: každý žijí v jiném letopočtu a nemohou se sejít. - o filmu více zde
Hrdá stavba na sloupech nad hladinou je jako stvořená pro záhady, leč nikdo je nevysvětluje – prostě existují, tečka. Milenci si píšou starosvětské dopisy a plánují, jak obelstít osud. Nehloubají, proč je oddělil čas, nešílejí z toho. Zvláštní nápad půjčený z Asie má i zvláštní vláčnou náladu obrazů, v nichž se stane jen málo a i to málo se děje jakoby mimochodem.
V poctě času, snad nejpomalejšímu na světě, se do luštění šarády ani nechce; beztak se víc uvažuje o čekání, marnosti a riziku zásahů do určenosti osudů. A třebaže Keanu Reeves a Sandra Bullocková tvoří pěkný pár, s výjimkou nočního tance na verandě jim lásku na první pohled uvěří asi jen kolegové z Bílé Masajky.
Nad oběma "dospělými" romancemi vlastně vyhrává teenagerovská, norský vítěz zlínského festivalu Tommyho peklo, jenž proslulé Prcičky a jejich odvary staví na hlavu. - o filmu více zde
Láska dvou spolužáků se hroutí, neboť ona pospíchá na sex víc než on; ale hlavně tu děti objevují i jiné světy a ztrácejí i jiné iluze. "Malý", zábavný i poetický film dokazuje nevtíravým severským stylem, že náctileté lze líčit s humorem, který nemusí být vulgární, aniž by cokoli obcházel.
Nabízí však smích spíš vnímavému sólistovi než silácky bezstarostné partě, neboť je v něm napětí, bolest i hořkost, a protože netryská jen z erotických pokusů, nýbrž i z přirozeného soužití různých etnik, školních aktivistů všeho druhu, a dokonce i ze zániku v podobě milosrdných lží. Tady se neumírá, prostě jen kanárovi dojdou baterky a babičce benzin.
Naopak francouzský snímek Sky Fighters: Akce v oblacích je tak ukrutně špatný, že ani upachtěnou láskou mezi ztepilým pilotem a upjatou agentkou nic nevylepší. Vyhlíží jako vládní zakázka na reklamu stíhaček Mirage. - o filmu více zde
Letecké záběry neselžou, ale co k nim narychlo spíchnout? Romantický výlet do Alp za peníze daňových poplatníků plus chatrnou zápletku o vzdušných teroristech, jejíž logiku v zájmu vlastního duševního zdraví neradno zkoumat.
Když Paříž opisuje Hollywood, končívá to výbuchem; v případě pokusu o vlastní Top Gun vyrobila školometskou, unaveně těžkopádnou nudu, kterou vývrtky kolem Eiffelovky nerozeženou. Snad Benoit Magimel uspokojí slečny a letadla pány, ale opravdu jen v krajním případě – kdyby venku mrzlo a lístky se dávaly zdarma včetně svačiny.
