Čtyřdílná Antologie dává zprávu o současném stavu moravského folkloru

Pokusem o reflexi současné podoby lidového muzicírování ve velkých i menších moravských folklórních regionech je čtyřalbový reprezentativní výběr kapel a zpěváků Antologie moravské lidové hudby.

Primáš Martin Hrbáč | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Jednotlivé díly čtyřalbové kompilace, sestavené z dosud vydaných nahrávek více či méně známých souborů, jsou doplněny legendou a bookletem s nástinem hudební historie konkrétního regionu, jeho nejvýznamnějších hudebních těles, muzikantských a zpěváckých osobností.

Každé album je zabaleno v samostatném papírovém digipacku s osmadvacetistránkovým bookletem. Každé je v tuto chvíli možné zakoupit samostatně. Speciální balení bude obsahovat všechny čtyři digipacky v kartonovém boxu a bude k dispozici od začátku roku 2012.

Přehled obsahu jednotlivých alb

1
Album obsahuje 27 skladeb od současných významných nositelů folklorní tradice Horňácka jako jsou Horňácká cimbálová muzika Martina Hrbáče, Horňácká muzika Mirka Minkse či Horňácká muzika Petra Mičky.
2
První ze dvou disků, pokrýávajících oblast Dolňácka, se věnuje Uherskobrodsku, Strání a Kopanici, Uherskohradišťsku a Veselsku. Obsahuje 30 nahrávek například od Cimbálové muziky Jaroslava Čecha, Cimbálové muziky Stanislava Gabriela, Hradišťanu, Radošova, Olšavy nebo souboru Kunovjan.
3
Z Dolňácka se tato nahrávka věnuje Kyjovsku a Strážnicku. Dalšími zaznamenanými oblastmi na disku jsou Podluží a Hanácké Slovácko. 33 nahrávek reprezentuje mimo jiné Ženský sbor Lipina, Ženy z Ježova, Cimbálová muzika Jožky Severina, Cimbálové muziky primášů Michala Miltáka, Pavla Múčky, Jury Petrů a Pavla Borovičky, Varmužova Cimbálova muzika či soubory Danaj, Strážničan, Břeclavan nebo Vonica.
4
Čtvrté album se věnuje Valašsku, Lašsku, Zlínsku a Luhačovskému zálesí. Obsahuje 36 nahrávek například od cimbálových muzik Polajka, Jasénka, Soláň, Kotár, Bukovinka, Valašský vojvoda a řady dalších interpretů.

Rozhodujícím kritériem pro výběr nahrávek na jednotlivá alba byla především struktura repertoáru. Pokud to bylo možné, přednost dostali místní rodáci bez oficiálního hudebního školení, kteří se učili zpívat a hrát v místních kapelách, od svých spolurodáků, přátel a příbuzných.

Zejména na Valašsku, na Kopanicích, ve Strání, na Horňácku i v některých oblastech Dolňácka (na Uherskobrodsku, Uherskohradišťsku a Strážnicku) se podařilo udržet kontinuitu s písňovou tradicí minulého, někde dokonce i předminulého století.

Zásluhu mají nejen početné zpěvácké a muzikantské rody, ale také mnozí sběratelé lidových písní a místní osobnosti především z řad osvícených učitelů, starostů či kněží. Mnohé z vybraných muzik přímo navazují na své předchůdce.

Další, založené v poválečné euforii lidových souborů, postupně vytříbily svůj repertoár rekonstrukcí dochovaných regionálních hudebních materiálů, jiné vznikly teprve nedávno v místech, kde došlo k přetržení kontinuity lidových muzikantských tradic, a svůj projev rekonstruují z jejich dochovaných fragmentů.