"Jsem úplně nadšený a dojatý, co vykřesala z toho mála, z toho nic," smekal před ní hrdina nevšedního portrétu, který Česká televize uvede v sobotu večer.
Hodina sotva obsáhne tak bohatý život, nicméně po předpremiéře se Lipský dušoval: "Nenapadá mě nic, co by tam chybělo, nic, co bych ještě chtěl dodal."
První diváci ocenili, že si režisérka počkala i na udílení divadelních cen Thálie, kde Lipský přebíral čestné ocenění za celoživotní dílo, a do dokumentu na poslední chvíli vložila hercovu děkovnou řeč, která všechny tak pobavila. Přitom vznikla z velké části bez přípravy.
"Měli jsme na poděkování každý jen třicet vteřin, až těsně před klíčovým okamžikem mi předali režisérův vzkaz, že je přenos příliš krátký, tak ať mluvím tři a půl minuty," přiznal včera Lipský improvizaci.
Dokument však ukazuje i jinou stránku populárního komika. Tvrdí o sobě, že není rozeným bavičem, jak se od něj ve společnosti vesměs očekává, přestože už svůj první potlesk v dětské roli Lipský sklidil šišlavým ráčkováním. "Povahou jsem naopak těžký melancholik, flegmatik a introvert," prohlašuje.
Také když přestavuje dům, kde byl po čtyřicet let jeho sousedem Miroslav Horníček, přiznává: "Společně jsme se radovali, ale i plakali." Nicméně zdůrazňuje, že "člověk se nesmí litovat, i když je život ubohý, bídný, smutný".
Většinou vyprávění však prochází brzký třiaosmdesátník s úsměvem. V rodném Pelhřimově vzpomíná, jak kremrole z tatínkovy cukrárny měnil s řezníkovým synem za buřty, a předvádí místní divadlo, "prkna, která znamenají okres".
Ukazuje také svou sbírku podpisů slavných osobností od českých spisovatelů přes herečky Adinu Mandlovou a Lídu Baarovou až k nositelům Nobelovy ceny a zahraničním velikánům včetně Disneyho.
"V příštím životě bych zkusil být herečkou, průpravu už mám," žertuje o svých rolích v převlecích za ženu. A když má říci své současné krédo, cituje Denise Diderota – Je lepší se opotřebovat, než zrezivět.
