"Rekonstruovat pro verzi do kin znovu každý šum, každé zavírání dveří, to je práce pro dva zvukaře na čtyřicet padesát dní," tvrdí Němcová.
Jak se něco podobného může stát? Snímek původně vznikal pod názvem Ruth to vidí jinak pouze pro obrazovku a v této podobě už je hotov. Pokud pak tvůrčí skupina nepřikáže, ať se zvuky zachovají, automaticky se prý mažou, neboť pořad je takzvaně "uzavřen". Televizní záznam však pro kina nestačí.
Zda se zvuky opravdu smazaly a čí vinou, na to ČT neodpovídá. Z Kavčích hor se proslýchá, že vypuklo horečné hledání, ale ředitel výroby Petr Erben prohlašuje: "Žádný film jménem Voníš jako tenkrát neznám. Znám pouze televizní inscenaci Ruth to vidí jinak, ta je v pořádku - a jestli z ní vznikne také film pro kina, o tom budeme jednat až v pondělí. Takže veškeré otázky na film nebo na jeho zvuky jsou předčasné."
Jenže Unie filmových distributorů už má snímek dávno v kalendáři premiér a Milica Pechánková z firmy Prospero, jež chce film uvést do kin, říká: "Bojím se, že plánované datum premiéry nemůžeme stihnout. O distribuci filmu vyjednáváme s ČT už třináct týdnů - a návrh smlouvy dodali teprve před dvěma dny. Kina už si českou novinku naprogramovala na léto. Pokud budou muset měnit termíny, nevysvětlím jim, že na liknavosti jiných neneseme vinu."
"Pro nás je podstatný televizní tvar díla, myslíme v prvé řadě na svůj program," vysvětluje Erben. Nicméně v návrhu smlouvy, který dostala Pechánková, si už Česká televize činí nárok na sto vstupenek na premiéru v kinosále se třemi sty sedadly i na určitý počet merchandisingových předmětů, což jsou výrobky se značkou filmu.
Němcová zase opatruje dopis, kde jí Kavčí hory sdělují, že film tak mimořádný prý hodlají posílat na festivaly, "Ale jak? Bez zvuků? Jen v kině na premiéře by mohl běžet film němý, s doprovodem klavíru jako za starých časů. Nebo s jazzovým bandem autora hudby Milana Svobody," žertuje režisérka.
