Dvojalba Epitaph a Night Watch nejsou jen zdvořilou vzpomínkou na ranou éru kapely King Crimson. Dokreslují její měňavý profil, což je cenné pro domácí posluchače, kteří skupinu poprvé viděli až předloni v Praze. Nejzajímavější úryvky z vystoupení "Karmínového krále" v San Francisku a New Yorku ze sklonku roku 1969 jsou zachyceny na projektu Epitaph. Kapela krátce předtím vydala debutové album In The Court Of The Crimson King, které mělo značný komerční ohlas. To byla pro umělecky náročnější crimsonovský rock satisfakce. Ačkoli koncerty byly zaznamenány méně dokonalou technikou, crimsonovské charisma rostlo přímo úměrně s vnímavostí publika, které živě reagovalo uprostřed jedenáctiminutové skladby A Man, A City, jež uteče jako voda. Suchá mechanická smršť 21st. Century Schizod Man zde zazní sice třikrát, pokaždé však z jiného času a místa. Zatímco archivní studiová verze natočená pro BBC nese znaky vycizelovanosti a jakési muzikantské stavebnice, koncertní verze jako by úsečnou strukturu skladby potlačovaly ve prospěch emocí. Navíc atmosféra starých crimsonovských časů vystupuje z hudby jako džin. Druhé album Night Watch zachycuje kapelu o čtyři roky později během amsterodamského koncertu. Ze staré sestavy zůstal jenom kytarista Robert Fripp, objevila se viola, na niž hrál David Cross, za bubny seděl dnešní člen kapely Bill Bruford. Skupina se oprostila od ocelové strohosti a Fripp dramaticky prohloubil svůj kompoziční talent. Kapela nabídla jak čistou píseň Lament s melodicky zpěvnou violou, tak rozsáhlou improvizaci The Fright Watch, ve které se nástroje střídají ve vůdčích partech. I nejnáročnější muzikantské výměny tu mají silné vnitřní pnutí, které je posouvá až k melodicky průzračnému rozuzlení. V něm se často uplatňuje jímavý hlas baskytaristy Johna Wettona, jenž zvedá muziku King Crimson do takřka honosných výšek; bohužel Wetton se později "zkazil" v pompézní skupině Asia. Oba crimsonovské projekty, doplněné puntičkářsky detailními brožurkami, mají daleko k okatému zpeněžení archivů. Staré koncerty King Crimson zkrátka jsou tak inspirativní a nadčasové, že stálo za to je vydat.
7. července 1998
