Během rozhovoru neztratila smysl pro humor, jen nad odpovědí pokaždé dlouho přemýšlela, jako by si otázku musela nejdříve přeložit do rodného jazyka a potom zpět do angličtiny.
Čtyřiatřicetiletá Marion Cotillardová se narodila v Paříži. Pochází z herecké rodiny a přes studia ekologie se nakonec sama dostala k filmu. První velkou roli získala v roce 1998, kdy ji režisér Gérard Pirés obsadil do komedie Taxi, z níž se nakonec vyklubala úspěšná série. Pro Hollywood ji objevil Tim Burton, když si zahrála v jeho komedii Velká ryba.
Největší úspěch však Cotillardovou potkal, když před dvěma lety ztvárnila titulní roli ve snímku o Edith Piaf, za niž získala prestižního Oscara; jako teprve druhá Francouzka v historii. Režisér Michael Mann ji nyní obsadil do snímku Veřejní nepřátelé, kde po boku Johnnyho Deppa, coby proslulého gangstera Johna Dillingera, hraje jeho milenku.
Jsou gangsteři pro ženy atraktivní, i když je nehraje Johnny Depp?
Myslím si, že je mnoho druhů kriminálníků. Upřímně, mě by Dillinger přitahoval, ale jeho činy ne. Život a zákony doby z něj udělaly gangstera. Už jako mladík se dostal do vězení, což jeho život poznamenalo. Měl rád lidi a velice si zakládal na veřejném názoru. Bylo to v době krize a lidé tehdy vládu nijak nemilovali a proti tehdejšímu systému chtěli bojovat. V jejich očích byl určitě hrdinou. Navíc byl atraktivní a měl charizma.
Vyžadovala role gangsterovy milenky nějakou zvláštní přípravu?
Režisér Mann si přál, abych se sešla s řadou žen, které s podobnými muži žily, ať už jako manželky, milenky, striptérky nebo barmanky. Pochopila jsem, jaké jsou jejich pocity včetně toho, že nevědí, co přinese příští den. Jedna striptérka mě dokonce naučila rozpoznávat nejbohatší muže v baru. Není to nikdy ten, který má na sobě nejdražší šaty a mává penězi.
Vaše postava je napůl indiánka a napůl Francouzka. Pomohlo vám to zvládnout její akcent?
Hodně se mi věnoval učitel dialektů. Vzal mě i na území indiánské rezervace, odkud Dillingerova přítelkyně pocházela. Bylo to velice emotivní. Bavila jsem se s její rodinou a pochopila jsem, že když vás potká tak velká láska, neotočíte se k ní zády. Ani když máte strach, který vztah s gangsterem přináší.
Jste teprve druhou francouzskou herečkou, jež získala Oscara. Jak to ovlivnilo vaši kariéru?
Byl to velký krok, který mi umožnil spolupracovat se slavnými režiséry a kolegy. Nejsem velkou fanynkou současných hollywoodských filmů, ale odmalička jsem milovala muzikály Gena Kellyho či Freda Astaira. Takže jsem ráda, že tady mohu pracovat.
Znala jste Johnnyho Deppa už před natáčením?
Ne, potkali jsme se až při kamerových zkouškách. Mann si na nich chtěl ověřit naši vzájemnou souhru. Asi jsem ho zaujala, protože večer byla před dveřmi mého pokoje velká krabice. Otevřela jsem ji a byla plná dobových výstřižků z novin, knih a dokumentů o Dillingerovi a jeho přítelkyni Billie Frechette. To, co jsem v ní našla, mi hodně pomohlo.
Objevila jste se v řadě reklam. Odmítla jste nějakou dřív, než jste četla námět?
Ano, často takhle odmítám reklamu na kosmetiku. Nechci něco podobného dělat, protože jsou to většinou chemikálie, které bych sama na sobě nikdy nepoužila.
Jak si vybíráte role, které chcete hrát?
Musím cítit, že jsem součástí díla, jehož příběh dokážu svým výkonem pozdvihnout. Musím postavu cítit v krvi, musím k ní najít odezvu. Když k tomuhle nedojde, tak mě nezaujme.
A který žánr vás baví?
Mám ráda všechny, celou tu širokou škálu od sci-fi přes komedie, akční filmy až po dramata. Nedovedu si sama sebe představit jen v pornografickém filmu. A taky se na ně nerada dívám. Vydržela jsem to jednou skoro deset minut a myslím si, že je to zážitek, který mi stačí na celý život.
Přesto ve filmu máte erotické scény...
Ano, ale skutečně se v nich necítím moc dobře. Mám k nim zvláštní přístup. Jdu za režisérem a řeknu mu, že na ně nemám náladu. A je jedno, jestli mám být v posteli s Johnnym Deppem, nebo Bradem Pittem. Raději bych byla hodiny rozřezávaná a mučená v nějakém krvavém hororu než v jakýchkoliv erotických scénách. Režisér Mann i Johnny o tom věděli. Chtěla jsem dopředu vědět, jaké pohyby budeme dělat, něco na způsob choreografie. Moje ruka půjde tam, hlava se otočí na jinou stranu, on se ke mně přitiskne takhle... To mi dodalo sebejistotu a mohla jsem se díky tomu před kamerou cítit uvolněně.
Rozhovor s Johnnym Deppem čtěte v sobotní příloze Scéna
