Jenže jedna věc je slavnostní hemžení a druhá film sám. Však i předpremiéroví diváci se po pár minutách promítání tvářili, jako by jim do sklenky uvítacího sektu někdo potmě dolil žluč.
Přitom nečekali žádné umění, věděli, že jdou na hraný přepis komiksu, tedy na oddechovou zábavu. Jenže nudit se nad zábavným žánrem je ještě zákeřnější podraz než juchat na tragické opeře.
A to by člověk řekl, že vděčnější sestavu než partu, kterou královna Viktorie pověří záchranou světa, si nelze přát. Africký lovec, kapitán Nemo, sličná upírka, pan Neviditelný, nesmrtelný krasavec Dorian Gray, proměnlivý doktor Jekyll - pan Hyde a mladý agent, dychtivý novic služby dobru, jehož postava tak trochu připomíná roli Horsta Buchholze v Sedmi statečných.
Vlastně celá Liga výjimečných se po slavném westernu opičí. Přinejmenším stavbou první části, jejíž jednotlivé cihly by se mohly jmenovat hrozba - výzva k vytvoření obranného týmu - nábor jednotlivých borců - vzájemné představování, sžívání, jiskření a odhalování charakterů. Leč tady podobnost končí, neboť poslední body zůstanou nenaplněny. Knižní legendy vstoupí na scénu a dál už se nemění, v druhé půli je čeká jen tuctová akční vybíjená. V té však mohli pobíhat zrovna tak dobře bezejmenní panáci. Navíc jde o podívanou, kde logicky téměř nic nesedí a z nouze je možné vše - jenže kde chybějí pravidla, nekoná se ani hra. Bez hravosti a skoro bez humoru nemá komiksová fantasy smyslu.
Ani to vděčné retro se nerozmáchne. Píše se rok 1899, leč příjemným dobovým oparem se šetří. Stará dobrá Anglie a její suchý vtip si zahrají pouze krátce. Se slavným Nautilem si návrháři sice pohráli, v benátských kanálech se vyjímá pěkně, ale překližkově. Co se hrdinů týče, téměř splývají s jedinou výjimkou: ten nejpřitažlivější je i nejpodezřelejší. Neskutečně bezduché dialogy, jež vedou, mají jen dvojí účel. Buď vysvětlují skoky v kostrbatém ději, aby se člověk v jednom kuse nedivil, co, jak a proč se vlastně stalo, nebo předstírají hlubokomyslnost.
Do téhle kategorie spadá například mudrosloví Conneryho postavy o starých tygrech. Je pravda, že alespoň kouzlo hercova hlasu stále zabírá, zvláště odpustí-li si divák titulky a nerozumí obsahu. Zato v akci už někdejšímu svižnému Jamesu Bondovi musí pomáhat střih. A napsal-li jeden americký kolega, že Connery v Lize výjimečných hraje pouze jednou rukou a jedním obočím, zapomněl ještě na třetí oblíbený nástroj - vlahý otcovský pohled.
Ostatní jako by nebyli, nadsázka je chabá, žánr roztěkaný, tu a tam slušné triky střídají scény školácky kašírované. Jednu výhodu však Liga výjimečných má: dá se ze sálu odejít třikrát, desetkrát, třeba se vůbec nevrátit, a vyjde to nastejno. Ucouraný divák ví přesně tolik jako ten, který si svůj omyl odseděl.
 Sean Connery na slavnostní premiéře filmu Liga výjimečných (12. srpna 2003). |
 Sean Connery a jeho manželka přijeli do Prahy na slavnostní premiéru filmu Liga výjimečných (12. srpna 2003). |
 Sean Connery a jeho manželka přijeli do Prahy na slavnostní premiéru filmu Liga výjimečných (12. srpna 2003). |
 Sean Connery na slavnostní premiéře filmu Liga výjimečných (12. srpna 2003). |
 Manželka Seana Conneryho na slavnostní premiéře filmu Liga výjimečných (12. srpna 2003). |
 Sean Connery a Peta Wilson na slavnostní premiéře filmu Liga výjimečných (12. srpna 2003). |
 |
 |
 |
 |
