Colours počtvrté: Končilo se vrcholným černým popem se seniory v publiku

  • 14
Zpočátku posledního dne Colours of Ostrava se zdálo, že se počasí umoudřilo a svou celofestivalovou proměnlivost alespoň nakonec promění ve slunečnou pohodu. Omyl. Ale ani setrvalé přeháňky očividně nenarušily dobrou náladu návštěvníků.

Neděle na Colours má jedno krásné specifikum: volný vstup pro seniory. A jak bylo v areálu vidět, mnozí místní tuto možnost rádi využili. Pořadatelé konkrétně uvádějí 355 těchto návštěvníků. Festival tak nejen dokonale naplnil svou vizi oslovovat napříč zájmovými i generačními skupinami, ale také ukázal těm, kteří by teoreticky mohli mít o dění v areálu zkreslené představy, že se na tomto festivalu žádná zvěrstva ani orgie skutečně neodehrávají.

Až si jeden skoro říkal, že by napříště pořadatelé mohli nedělní program věkové skupině 60+ nějak přizpůsobit. Ne pro ni snad přímo vymezovat tematickou scénu (jako měly děti...), ale soustředit právě na neděli taková vystoupení jako páteční "motivační" spolupráci Please The Trees se seniorským sborem Elpida nebo koncert Michala Prokopa, který byl v sobotu.

Na druhou stranu ale bylo k nepřehlédnutí, že mnozí senioři po boku o několik generací mladších diváků pozorně sledovali už první odpolední vystoupení na hlavní scéně, které patřilo mezinárodní kapele Shtetl Superstars. Ta na několik svých písní, jejichž hlavním stylovým zabarvením byl klezmer, přizvala Jardu Svobodu z Trabandu, zpívajícího české překlady jejich písní, a doprovodila ho v jeho vlastní trabandovské Kataríně.

Staff Benda Bilili

Hrubozrnný, ale možná až příliš tlačený "etnopunk" polských R.U.T.A. převálcovali s naprostým přehledem vozíčkáři z Konga Staff Benda Bilili. Jedno z nejsilnějších vystoupení celého festivalu přineslo rytmický mix rumby, mamba a prvotřídních afro-soulových vokálů. Instrumentální hvězdou byl kromě nesmírně hybné rytmiky mladý virtuózní hráč na jednostrunný nástroj satongé, znějící jako něco mezi zkreslenou elektrickou kytarou a thereminem.

A když už byla výše řeč o "motivačních" vystoupeních, právě koncert konžských vozíčkářů kromě zdravých posluchačů nádherně rozhýbal i řadu českých paraplegiků v hledišti. Právě tyto výjevy byly krásnou ilustrací další z idejí Colours, totiž festivalu jako bezbariérové akce.

Fink

Co Staff Benda Bilili roztančili, to se britský písničkář Fink na vedlejším pódiu pokoušel uspat. Jeho projevu rozhodně nelze upřít snahu o dosažení osobité atmosféry, ale jeho osobnost nemá tak velké charisma a písničky prostě nejsou natolik silné, aby v unylém ladění koncert na velkém pódiu pod širým nebem bez problémů utáhly. Fink je vlastně cosi jako potřetí přelitý sáček čaje jménem Václav Havelka...

Mnohem silnější zážitek skýtala scéna Fresh Stage, na které se v neděli střídali, jak už se stalo na Colours tradicí, umělci ze stáje vydavatelství Indies Scope. Slezští patrioti Ladě předvedli svůj emočně nabitý a hudebně dokonale dynamický projev, ve kterém se v rámci textově silných písní a drásavého projevu zpěváka Michaela Kubesy stýkají hudební inspirace od ambientu přes blues a jazz až k metalickému rachotu, tolik korespondujícímu s industriálním prostředím všude okolo.

Parov Stelar Band

Přes elektroswing Parov Stelar Bandu, který opět roztancoval moknoucí areál, vedla cesta k finále večera a celého festivalu, který obstarala mladá americká zpěvačka Janelle Monáe se svým početným bandem, ve kterém nechyběly dechy ani smyčce. Ačkoli začala v duchu současného popového R&B s rapovými vstupy, téměř celý zbytek koncertu se nesl v duchu víceméně oldschoolového pop-soulu.

Překvapením bylo, že právě taková hudba, která v Česku vlastně nemá nijak zvláštní posluchačskou tradici, a na Colours of Ostrava se vlastně v takovéto skoro až "hollywoodské" podobě hrála vlastně vůbec poprvé, přitáhla téměř plnou plochu a sklidila takový ohlas. Janelle Monáe přidávala přes půl hodiny.

Janelle Monáe

Její zpěv byl samozřejmě zcela dokonalý, i když určitě ne nezaměnitelný. Na rozdíl od nejslavnějších soulových zpěvaček by z nahrávky hlas a projev Janelle Monáe bez znalosti konkrétních písniček asi poznal málokdo. Ale zpěvačka má celou budoucnost před sebou a při svém evidentním talentu se pravděpodobně osobitosti i v tomto ohledu dříve nebo později dopracuje.

Tečka za Colours of Ostrava v podobě této show určitě vstoupí do dějin festivalu, jehož, jak už bylo v tomto zpravodajství několikrát poukázáno, zlomový ročník máme za sebou. Hlavním dojmem z něj je krásný nový prostor, na jehož chodu je do příštího roku jistě co vylepšovat, ale to nejdůležitější, správnost volby místa, bylo potvrzeno. Množství skvělé různorodé hudby už se na této akci jaksi rozumí samo sebou.