Program na hlavním pódiu Colours of Ostrava zahájila v půl osmé večer britská zpěvačka Birdy. Neměla konkurenci. Tedy neměla konkurenci v podobě adekvátní hudbení alternativy, a tak měla na středeční začátek večera narváno.
Nemalá tlačenice ovšem byla tou dobou i před vchodem, nápor návštěvníků vyprodané akce šel zvládnout jen těžko. Kdosi se dokonce dožadoval refundace, protože čekáním ve frontě prošvihl koncert, na který mířil. Pořadatelé nakonec otevřeli brány návštěvníkům i bez pásky na zápěstí. Za to palec nahoru.
Známkujte Colours of OstravaHudební přehlídku můžete hodnotit zde  |
Ale zpět k Birdy. Éterická zpěvačka na Colours působila trochu víc jako z masa a kostí. Svůj podíl na tom měla kapela, která ji doprovázela a jíž to slušně šlapalo. Když Birdy hrála sama s klavírem, přece jen působila trochu unyle.
Efektní set přivezli také její krajané, kteří si říkají alt-J. Celé jejich vystoupení bylo hodně minimalistické, jak po hudební stránce, tak vizuálně. Scéna postavená na světelných vertikálách byla laděná nejprve do černobílé, později se trochu zabarvila.
Trio z Leedsu hrálo podobně úsporně. Zpěvák střídal kytaru a basu, do toho bicí a klávesy. Zdá se, že snad vše jelo živě, takže se nic moc nebilo, ještě se navíc ozývalo víc klavíru než kláves, takže výsledek byl nesmírně příjemný. Alt-J nezahráli v podstatě jedinou opravdu rychlou píseň, přesto mělo jejich vystoupení náboj.
Následovalo intermezzo, které na vedlejších pódiích přichystali Tata Bojs nebo William Close se svojí „zemskou harfou“ se čtyřicetimetrovými strunami.
Před půlnocí už se však veškerá pozornost opět upínala na hlavní pódium. A američtí Imagine Dragons ukázali, proč si vydobyli takovou popularitu. Jednak plnokrevnou rockovou show, a potom také bezchybnou prací s publikem, kterou by šlo popsat jedním slovem – nadstandardní.
Frontman Dan Reynolds sice trochu podlézal Česku, Ostravě i vítkovické architektuře, ale působilo to uvěřitelně. Ve skladbě Yesterday si dokonale povodil publikum, které zpívalo cele s ním.
Ale až zhruba v půlce koncertu se vážně rozjel. Fanynce v kotli sebral ceduli s nápisem „hug“ a lehnul si na molo před pódiem, aby ji skutečně mohl obejmout. Dalšího mladého příznivce vytáhl na pódium a nechal jej tancovat na cover písně Song 2 od Blur. Následně Reynolds skočil do publika a nakonec k témuž vyzval i onoho kluka. Poslechl a na rukou návštěvníků se pěkně proplul. Tady bude mít někdo zážitek na celý život.
Do toho samozřejmě Imagine Dragons bezchybně hráli. Dlužno dodat, že zaznělo několik skladeb z nové desky Evolve. A jestli nahrávka ve své celistvosti působí trochu mdle, songy jako Whatever It Takes nebo Walking the Wire zapadly do repertoáru dokonale.
Imagine Dragons nasadili laťku hodně vysoko. Nezbývá než počkat, jak si v následujících dnech povedou Norah Jones, LP nebo Midnight Oil. A jestli opět přilákají tolik lidí, že v areálu bude hlava na hlavě.
