Michal Prokop a Framus Five
Volný festivalový rozjezd obstaral chilský zpěvák reggae Quique Neira a stále přibývající množství posluchačů lákaly dvě domácí kapely, které sice lze označit za generační, obě ale zjevně stále oslovují i nové fanoušky. Nejprve Michal Prokop a Framus Five, který nejen připomněl svoje největší hity, ale představil i nové písně z alba, jež vyjde na přelomu srpna a září. Nechyběla premiéra songu, věnovaného Ostravě a její Stodolní, a všechny zněly, alespoň z hlediska poslluchače, který má Prokopův "svět" rád, velmi slibně.
Ještě víc ale překvapila Mńága a Žďorp, která podstatnou část svého vystoupení pojala jako představení dvojalba Dáreček, vydaného k jejím čtvrtstoletým narozeninám. Na něm dlouhá řada českých a slovenských kapel uvedla vesměs velmi zdařilé coververze Fialových písniček a někteří z hostů, kteří byli přítomni na Colours, zazpívali svoje příspěvky s Mňágoou.
Mňága & Žďorp: Petr Váša a Petr Fiala
Na pódiu se tak objevil Petr Váša či zástupci kapel Bratři Orffové, Skyline nebo slovenských Sto múch. Stejně jako na dvojalbu ale jednoznačně nejvýše zabodovali Midi Lidi, kteří zazpívali písničku Pete Best, tedy "Fialův song, který Fiala nenapsal", ale ve kterém jsou dokonale napodobené snad všechny výrazové, hudební i textové prvky, které k jeho rukopisu patří.
První z velkých zahraničních hvězd zcela změnila atmosféru v areálu. Zatímco se veškeré předešlé dění odehrávalo mezi přeháňkami a ve všeobecném vlhku a "lezavu", skoro přesně ve chvíli, kdy na hlavní pódium vystoupila francouzská zpěvačka ZAZ, se na obloze objevila nádherná duha a poslední sluneční paprsky dne osvěcovaly doslova vymetenou oblohu.
Skoro by se chtělo věřit, že to byl důsledek pozitivní muziky, kterou tahle mimořádně sympatická dívka zpívá. Hlavní příchutí velké části jejích písniček je klasický francouzský gypsy swing, který zpěvačka cítí a její kapela velmi stylově hraje. V mainstreamovějším repertoáru je více zaměnitelná, avšak její nakřáplý hlas dělá divy i s tuctovějším materiálem.
Jihoafrický jazzový trumpetista, zpěvák a především rozený bavič Hugh Masekela, který se pyšní mimořádně bohatou hudební minulostí a jehož celému světu představil především Paul Simon na svém slavném albu Graceland, zahrál přesně tak, jak se čekalo. Tedy čistou fúzi elektrického jazzu s africkými melodiemi a nápěvy, která má dar roztancovat i zaujmout při pouhém poslechu.
Hugh Masekela
Zatímco Masekela dohrával, před hlavní scénou už se srocovaly davy, aby zaujaly co nejlepší místo při koncertě Alanis Morissette. Kanadská písničkářka už dávno před festivalem doslova dělila národ - jedni tvrdili, že už má iks let "po sezóně", druzí kontrovali tím, že její žánr nikdy nebyl nijak zvlášť poplatný době a není důvodu, aby dobrá písnička nezůstala dobrou písničkou i po patnácti letech. Kus pravdy měly oba tábory. Ale fakt, že Alanis měla na Colours jednoznačně největší auditorium, se přiklání spíš k těm druhým.
Tomu, že její koncert nakonec nedopadl ani zdaleka stoprocentně, jsou na vině dvě věci. Tou první je poměrně chladná profesionalita, se kterou zpěvačka před publikum předstoupila, a nic na tom nezměnilo ani její typické mávání snad metrovou hřívou. A tou druhou, ještě mnohem podstatnější, prachšpatný zvuk, na který doplatil celý její blok a před kterým nebylo lze nikam utéct.
Alanis Morissette
Kolísání intenzity zvuku, působíci, jako by chvílemi byla slyšet jen pódiová aparatura, a jeho zabalení do neprůstřelné koule, přitom zřejmě měl na svědomí Alanisin zvukař. Jiní účinkující na téže scéně se s problémem tohoto typu nepotýkali a přestože samozřejmě ne vždycky je kvalita zvuku dokonalá, žádnými extrémními výpadky netrpí.
Animal Collective
Večer na hlavním pódiu zakončili po půlnoci Animal Collective, kapela, jíž sluší obehraný přídomek "kultovní". Zvolený čas, místo a pozice nepsané tečky dne ale - možná právě proto - skupině neslušel. Její alternativní "rozsekaná" hudba si zaslouží komornější prostředí, jako před několika lety v pražské Arše. Relativní "hrstka" publika v hledišti (což ale při rozměru plochy mohlo být i několik tisíc) to potvrzovala.
Poslední den Colours of Ostrava opět nabídne zajímavý stylový mišmaš. Po městě už jsou k vidění vozíčkáři černé pleti, kteří se večer spojí ve slavnou konžskou superstar Staff Benda Bilili. Zahraje i zajímavý britský písničkář Fink, rakouský elektroswingový Parov Stelar Band a hodně se čeká od americké R&B zpěvačky Janelle Monáe. Ta letošní rekordní a přelomový ročník Colours of Ostrava těsně před půlnocí zakončí.
