Motivem přirozeně nebyla zkouška, ale připomínka desátého výročí založení souboru, jehož umělecké aktivity zahájila právě tato velkolepá skladba. Předloni ji soubor natočil i na CD.
Mše h moll, jakkoli okolnosti jejího vzniku nejsou dodnes zcela jasné, už proto, že se svým charakterem vymyká liturgickému užití, dnes patří k nejprováděnějším barokním dílům. Svůj pohled na ni představila řada špičkových dirigentů z oblasti dobově poučené interpretace. A diskuse o ní asi nikdy neskončí.
Luksovi slouží ke cti, že se na rozdíl od některých jiných barokních specialistů nesnaží strhat rekordy v rychlosti, že nechává hudbu (a zpěváky) dýchat a Bachovo sdělení vyznít v jeho závažnosti, ale i zpěvnosti. Celý dvouhodinový koncert, hraný bez přestávky, tak bylo co poslouchat. V řadě sólových instrumentálních vstupů, které vedou dialog s lidským hlasem, se skvěle předvedli členové souboru, za všechny jmenujme aspoň hráče na lesní roh Erwina Wieringa.
Johann Sebastian Bach: Mše h mollCollegium 1704, dirigent Václav Luks Dvořákova síň Rudolfina, 30.března 2015 |
Bachova Mše h moll jistě není od toho, aby se v ní hlavně předváděly oslnivé hlasy, a takovou přehlídkou nebyl ani pondělní koncert. Sólisté, kteří přejímali i sborová sóla, byli prostě součástí celku. Nicméně sopranistka Hana Blažíková na sebe přesto upozornila malým, ale křišťálově čistým, pružným hlasem a oduševnělým podáním. Sophie Harmsenová působila vedle ní méně osobitě, navíc používala o trochu víc vibrata, než by bylo třeba, ale celkově podala dobrý výkon, stejně jako tenorista Krystian Adam. Světlý a slabý bas Mariána Krejčíka naproti tomu působil přece jen až příliš nenápadně.
Václav Luks každopádně dokázal, že svým slavnějším kolegům už dnes stojí po boku a že během uplynulých deseti let soubor i sbor Collegium Vocale 1704 dozrál co do techniky, výrazu a vzájemné souhry. Může tedy vyrazit do Salcburku.
