Nezatíží je ani zdrsnění, jako by si elektrická síla rocku nepřekážela se vzdušností hudby. Navíc kytary, bubny či rytmické piano rozvlní muziku tak, že člověku se chce tančit. Více než deset tisíc lidí v Areně Leipzig se nedalo dlouho pobízet.
Když Coldplay připomněli starší hit Yellow (Žlutá), zasypaly dav žluté nafukovací balony, jimiž si lidé pinkali nad hlavami. Širokoúhlá projekční plocha, čistá stejně jako styl Coldplay, nabízela detaily čtyř muzikantů, zobrazovala projekce nebo pouhé displayové číslice, znázorňující uplývající čas.
Vysoký frontman Chris Martin byl mágem, z něhož se nespustily oči davu a který stále předváděl obřad zrození písní. Prožíval je celým tělem, jako by chtěl pohybem pomoci tónům z krku.
Když vsedě přehrával melodii na pianu, jeho černě oděná postava se vlnila v rytmu hitu Speed Of Sound, kterým Coldplay letos dobyli Ameriku. Část písně Square One odzpíval i vleže a možná až příliš často se publika ptal, jestli je všechno o.k.
Ve výškách a při náročných vokálních přechodech Martin už tak v pohodě nebyl, ale maskoval to s přehledem profesionála, který s kapelou natočil tři výtečná studiová alba. To poslední, nazvané X&Y, je natolik celistvé a nabité hity, že otevřelo Coldplay bránu ke světové kariéře. Kapela si toho byla v Lipsku vědomá, o nové skladby se spolehlivě opřela.
Příbuznost Coldplay s irskou legendou U2 byla na základě živého vystoupení patrnější než z desky. Ale Coldplay jsou jiní než U2, méně hymničtí, jejich muzika je niternější. Coldplay a U2 jsou spíš bratři než konkurenti, což musí být skvělá zpráva pro jejich fanoušky.
