Knihu vydává v pondělí pražské nakladatelství Argo, dva dny po brazilském vydání. Stalo se tak druhým nakladatelstvím na světě, které Coelhovu novinku čtenáři nabídne.
Ostatní překlady, včetně těch do angličtiny či němčiny, budou následovat až v dalších dnech.
Jaká je ústřední myšlenka románu Záhir?
Nečekané se stává skutkem – a my na to nejsme vždy připraveni. Je nebezpečné si myslet, že jsme si všechno v životě zorganizovali. Neboť to, čemu říkáme "organizace", je ve skutečnosti jenom historie, která se nám vyprávěla a sama o sobě není udržitelná. V knize naopak sleduji historii, která se nám nevyprávěla a jejíž hlavní postavou je úspěšný spisovatel, kterého náhle opustí žena a jemuž nezbývá než znovuobjevit svůj život. Avšak místo aby pokročil vpřed a objevoval nové možnosti, nechá se ovládnout otázkou "Proč ode mě moje žena odešla?" a z toho vznikne jeho Záhir.
Co je to Záhir?
Podle spisovatele Jorgeho Luise Borgese je víra v Záhir islámského původu a vznikla pravděpodobně v osmnáctém století. Záhir znamená v arabštině viditelný, přítomný, neunikající pozornosti. Něco nebo někdo, co hned po prvním kontaktu postupně natolik ovládne naši mysl, že se nedokážeme soustředit na nic jiného. To lze považovat za svatost, nebo za šílenství.
Do jaké míry je román Záhir autobiografický? Co z vás samého lze v příběhu najít?
Kniha vychází z mnoha mých zkušeností jako spisovatele i lidské bytosti. Každá kniha má autobiografický aspekt, jelikož nemůžeme přeměňovat nic kromě své vlastní zkušenosti. Já však stále žiji v manželství se svou ženou, výtvarnou umělkyní, jíž je román věnován.
V knize má žena významného spisovatele slávu, úspěch a nezávislost v zaměstnání, a přesto svého muže opustí. Proč?
Velkou past představuje pro člověka "hledání štěstí". Spisovatelova žena Esther, ačkoliv je po všech stránkách úspěšná, se necítí šťastná. A místo aby jako většina lidí v tomhle ohledu sama sebe klamala a ustavičně se něčím zaměstnávala, aby nemusela myslet na smysl života, rozhodne se vypátrat, čemu se říká "štěstí".
Tehdy se odhodlá stát válečnou reportérkou.
Přesně tak. Ve válce musí člověk v mezní situaci vždycky ukázat, co má v sobě nejlepšího nebo nejhoršího. Vidíme to každý den v konfliktech, k nimž bohužel na světe dochází.
A je třeba být na bitevním poli, aby to člověk pochopil?
Ne. Bitevní pole vniká k nám domů prostřednictvím televize každý den, aniž bychom proto lépe chápali smysl svého života. Člověk si ve skutečnosti ustanovil celou řadu hodnot (peníze, moc, estetika), jež si vyžadují veškerou pozornost, ospravedlňují jeho boj, jeho život, a to všechno jenom proto, aby se nezastavil a nezeptal se: Jsem šťastný? Svůj osud může člověk pochopit, jestliže se zastaví a zamyslí, je-li spokojen s tím, co dělá, i s bytostí, s níž sdílí své dny. To však vyžaduje opravdu hodně odvahy. Vztah románové dvojice je dokonalý, otevřený, a přesto žena muže opustí. Co je ve skutečnosti instituce manželství? Snažím se to analyzovat ze své vlastní lidské zkušenosti.
Patří podle vašeho názoru Záhir k naší všeobecné lidské zkušenosti?
Záhir může být určitá osoba, nějaká práce nebo cíl, avšak snaha o jejich dosažení – místo aby nás naplňovala radostí – svádí k chorobné obsesi. Něco podobného bohužel prožívá každý.
V knize se opakovaně dotýkáte myšlenky, že máme historii, která se nám vyprávěla, a historii, která se nám nevyprávěla.
Ano a mohu uvést několik příkladů: nejhorší ze všech lidských mučidel je kříž. Vzpomínám si, jak jsem četl u Cicera, že to byl ohavný trest, který působil strašlivé utrpení, dokud nenastala smrt. A přece jej dnes lidé nosí na krku, věší si jej na stěnu v ložnici, začali jej ztotožňovat s náboženským symbolem, zapomněli, že mají před sebou mučicí nástroj. A uvedu ještě jeden křesťanský symbol: stromek, který máme všichni o Vánocích doma. Svatý Bonifác se rozhodl "pokřesťanštit" jeden rituál k poctě boha Odina jakožto dítěte: jednou ročně kladly germánské kmeny kolem dubu dárky, aby je tam našly děti. Chtěly tak potěšit pohanské božstvo.
Může mít člověk v životě víc než jeden Záhir?
Jakmile se nahromadí různé nezdary a zklamání, objeví se Záhirů víc. Pak už nemyslíme na to, jak problém vyřešit, ale ulpíváme na jeho představě.
Může nás Záhir vést k nějakému cíli, nebo je to pouze předmět touhy?
Jedna věc je jít za svými sny a věřit ve znamení, jež nám ukazují cestu: máme určitý cíl, ale putování nás těší. V případě Záhiru však místo radosti z každého kroku se jen úzkostně upínáme k něčemu, co považujeme za nezbytné pro svůj život.
Proč jedna z hlavních postav pochází z Kazachstánu?
Tamější tradice tengri, přestože je velice stará, nás stále ještě může o něčem poučit. Je to spiritualita bez určitého náboženství. Tato tradice, jež ve své podstatě uctívá zázrak každodennosti, umožnila kočovníkům a lidem, kteří tam žili, aby přečkali vliv zavedených náboženství. Nedávno jsem si ve Španělsku zašel na mši, ale při kázání jsem vyšel z kostela a díval se na okolní krajinu. Knězovo poselství přenášel ven amplion a já jsem si uvědomil, že rozbor evangelia získal mnohem širší smysl tím, že jsem jej poslouchal na kopci, pohlížel na svět dole a cítil zázrak života.
Jak píšete své knihy?
Ponořením do svého nevědomí. Nechávám se vést otázkami, jež mi klade duše, ale které dosud má mysl správně nepochopila. V průběhu psaní odhalím své vlastní odpovědi.
Která z vašich dosavadních knih se podle vás románu Záhir nejvíc blíží?
Každá kniha je jiná a vyjadřuje určitý stav mé duše. Moje knihy charakterizuje spíš styl než téma – snažím se být přímočarý, aniž jsem povrchní.
Kteří jsou vaši oblíbení spisovatelé?
William Blake, Henry Miller, Jorge Luis Borges, Jorge Amado.
Jste jedním z nejprodávanějších autorů na světě; změnilo to váš pohled na literaturu?
Cestuji, čtu elektronickou poštu od svých čtenářů, přednáším a postupně si uvědomuji, že kniha je dnes stejně důležitá, jako bývala pro mou generaci hudba.
Domníváte se, že v západním světě v době kultu celebrit ještě existuje prostor pro intelektuála?
Myslím, že intelektuál může být celebritou a musí k tomu přistupovat s respektem, bez předsudků a snažit se využít slávy k zlepšení celkového stavu světa. Mohu uvést různé dobré příklady: Peter Gabriel, Bono.
Je možné prostřednictvím literatury znovu smířit populární kulturu s kulturou akademickou?
Dnešní populární kultura je akademickou kulturou zítřka.
