Na vznik nahrávky kapela vybrala od příznivců přes čtvrt milionu korun. „Byl to i takový pokus, jestli nám po pauze ještě nějací fanoušci zbyli. K živému nahrávání jsme přizvali ty, kteří poslali tisícikorunu a víc,“ vysvětluje kapelník a zpěvák Zeller. „Odměn bylo samozřejmě víc. Dost mě bolí rameno a zápěstí, protože jsem osobně napsal přes čtyři stovky věnování. Strávil jsem nad tím týden a dárky jsme potom sami rozesílali,“ dodává.
Deset nových skladeb zaznamenali letos v srpnu v hale bývalého cukrovaru v Berouně. Na celý proces dohlížely i kamery, výsledkem je tedy v podstatě deska tvořená deseti videoklipy. „Co píseň, to jiné obrazové pojetí, aby to šlo ukoukat,“ říká Zeller.
Vše muselo jít jako na drátkách. „Improvizaci považuju za výsledek mizerné přípravy. Takže jsme s kapelou půl roku dopředu poctivě zkoušeli. A protože v ní jsou excelentní muzikanti, tak jsem měl asi z nahrávání menší strach než oni,“ popisuje kapelník, jak své kolegy tlačil do co nejlepších výkonů. „Na druhou stranu nakonec nějaké chyby zůstaly, což nevadí. Jde přece pořád o živé hraní.“
I když se každou z nových písní podařilo nahrát na první pokus, přece jen vznikly prostoje, například kvůli přestavování kamer. „Principiálně to nebyl koncert, ale nahrávací session. Takže pogování a házení piva na kapelu se nekonalo,“ popisuje Zeller atmosféru v sále. „Samozřejmě bylo těžké vychytat rovnováhu mezi kvalitou audio- a videozáznamu. Když chcete skvěle zpívat, nebudete dělat velkou show na kameru. A obráceně. Zároveň bylo potřeba hrát pro lidi v hale. Protože kdyby jim spadl řetěz, spadne i kapele. Byla to zajímavá zkušenost. A z ohlasů usuzujeme, že pro publikum to byl taky velký zážitek.“
Kapela si celý projekt sama produkovala a Zeller soudí, že minimálně v tomhle ohledu je to jedinečný počin. „Nevím, jestli bych se do toho chtěl pustit znova. V rámci návratu to však smysl dávalo,“ říká. Cocotte Minute desku podpoří na sérii dalších koncertů, která potrvá až do 21. listopadu.
