Novináři Allan Hall a Michael Leidig se v knize nazvané Natascha Kampusch - dívka ze sklepa opírají o svědectví vyšetřovatelů, psychologů, Nataschiných příbuzných i sousedů.
Právníci Kampuschové však hrozí nakladatelům, kteří si zakoupili práva na vydání knihy, že budou stíhat jakékoli porušení práv klientky a její rodiny. Pražské nakladatelství Práh se nenechalo odradit.
UKÁZKY Z KNIHY (redakčně kráceno)
Dětství si neužila
Svého dětství si Natascha skutečně příliš neužila. Krátce poté, co Natascha zmizela, dostali policisté ze speciální Operační skupiny Natascha do rukou její fotografie z dětství. ...
Na jedné z fotografií je téměř nahá, na sobě má vysoké boty a kratičký top, který jí sotva zakrývá prsa, v ruce drží jezdecký bičík, tváří se rozpačitě a nervózně klopí oči k podlaze. Na jiném snímku leží nahá na posteli, zahalená jen do umělé kožešinové štóly.
Fotografie policii jen neochotně předala Nataschina matka poté, co je uviděl kdosi, koho se od prvního dne tento příběh úzce dotýkal, některé z nich si vypůjčil a předal je policii a psychologům - odborníkům na zneužívání dětí.
„Frau Sirny si na Nataschu často stěžovala, často o ní mluvila, jako by byla problémové dítě, ale to vůbec nebyla pravda. Natascha o své mámě nikdy nemluvila ošklivě, přestože my jsme věděli, že to s ní nemá lehké.“ ...
Dr. Reinhard Haller, nejznámější rakouský psychiatr s kriminalistickou specializací, uvedl (o Natasche) toto: „Z toho, co jsme si přečetli a co jsme slyšeli, lze usuzovat, že od útlého věku trpěla a naučila se to utrpení snášet a svým způsobem se s ním vypořádávat. ... A tyto zkušenosti se jí pak v zajetí podle všeho velmi hodily.“
Fatální chyba policie
Když byla Natascha po svém nalezení převezena na policejní stanici v Donaustadtu, ... byla vyslýchána policistkami na stanici, kde o jejím případě vůbec nic nevěděli a neměli ani ponětí, jaké otázky mají klást. ... Kdyby se k ní v těchto klíčových prvních hodinách dostal někdo z původního týmu, byla by ta tajemství okolo jejího případu dnes už rozluštěna. ... Dovolili jí vytvořit si vlastní verzi událostí a dnes už se tím k pravdě nikdo neprokouše.
Víme, že Nataschu zneužíval milenec její matky, který na ni křičel a hrubě s ní zacházel. ... Její matka se o ni podle všeho moc nezajímala, ta se zajímala hlavně o muže.“
Wolfgang Priklopil (věznitel) byl samostatný, manuálně zručný, nikdy nepil, nekouřil, neholdoval hazardním hrám a pravděpodobně ani ženám. Působil jako maminčin chlapeček, nicka, člověk, který si svoje sny a představy nechává pro sebe. Priklopil byl jedináček a jen dva nebo tři lidé ho doopravdy znali. Jedním z nich byla jeho matka.
Další pohled na Wolfganga Priklopila poskytuje přední rakouský soudní psychiatr dr. Reinhard Halley: „Dle mého názoru trpěl Priklopil velmi komplexní poruchou osobnosti doprovázenou nízkým sebevědomím a úporným strachem ze selhání, souvisící pravděpodobně s jeho sexualitou. ...
Projevoval se i jako sadista, toužil ji ovládat, jinak by si nevybral desetileté dítě. ... Vychovával ji tak, jak sám věřil, že je správné, zatímco sám přitom určitým způsobem dozrával, v jistém smyslu vyrůstali spolu. Avšak ona, jak se vyvíjela, byla stále silnější a rovnováha sil v onom vztahu se postupně změnila. Nakonec se nejspíše ona stala tím, kdo rozhoduje, a završila svou proměnu z malé, bezmocné oběti v silnou, dospělou ženu, která má svůj život ve svých rukou. Jakmile k tomuto došlo, byla schopna učinit zdravé rozhodnutí a ukončit ten nezdravý vztah útěkem.
Uvěřil, že s ním zůstane?
Až v roce 2006 se Priklopil rozhodl udělit Natasche výsadu nejvyšší -povolení opustit jeho „království“. Dospěl do stadia, kdy jeho nemocná mysl nabyla přesvědčení, že Natascha mu bude „řádnou“ družkou. A to byl začátek konce.
Po jejích osmnáctých narozeninách, 17. února 2006, ji s sebou začal brát na nákupy a do muzeí, přičemž ji vždy varoval, že je ozbrojen amá u sebe výbušniny. ... Svědectví o spatření Nataschi s Priklopilem na veřejnosti podnítila v Rakousku řadu spekulací o tom, že vlastně mohla utéct kdykoli, ale rozhodla se s ním zůstat. ...
„Nejsme Natascha a nemáme právo ji soudit,“ říká jeden z psychiatrů. „Ona znala jeho a znala svoje vlastní obavy. My ne. My jsme tam nebyli.“ Priklopil, nešťastník, který nikam nezapadal, držel Nataschu v šachu pohrůžkami násilí. Takovému sevření by se vymanila jen velmi silná osobnost. Někdo jako Natascha Kampuschová.
A. HALL, M. LEIDIG: Natascha Kampusch - dívka ze sklepa
Práh 2006, 180 stran, doporučená cena 199 korun * Práh, Praha 2006
