Sbírka se do Anežského kláštera přestěhovala předloni z kláštera sv. Jiří na Hradčanech. Nebezpečí povodně se tehdy zdálo vcelku nereálné, navíc mobilní protipovodňové stěny měly klášter ochránit před případnou stoletou vodou. Letošní srpen ukázal něco jiného: stěny sice vydržely, ale klášter byl zaplaven z kanalizace a ze tří středověkých studní, které se nacházejí v areálu.
V některých místech hladina sahala do výše téměř dvou metrů. Do vlastní expozice v prvním patře voda nepronikla, ale i tak byly ohroženy deskové obrazy, citlivé na jakékoliv klimatické změny. Riziko představovala už jen zvýšená vlhkost vzduchu.
Opatření NG konzultovala s profesorem Miloslavem Němečkem z ČVUT, odborníkem na mikroklimatologii budov. Ten doporučoval nedělat v podstatě nic: klášter uzavřít a čekat, dokud nebude možné znovu spustit klimatizaci. V expozici se sice dočasně zvýšila vlhkost vzduchu, ale zároveň stoupla teplota, takže díla netrpěla. Němeček dodává: „Povodně přišly takříkajíc v pravou chvíli. Klášter byl vyhřátý sluncem a mohl žít z naakumulovaného tepla. Dnes by situace byla mnohem kritičtější.“
Na první popovodňové tiskové konferenci začátkem září Miloslav Němeček vysvětloval, že sbírka nikterak neutrpěla a že nejhorším možným řešením by byl její neuvážený přesun do objektu, jehož klimatické vlastnosti neznáme. O dva dny později však Národní galerie oznámila, že sbírka bude přesunuta do paláce Kinských.
Proti tomu se ohradilo několik historiků umění včetně vedoucích kateder dějin umění Karlovy i Masarykovy univerzity a ředitele Ústavu dějin umění. Ředitel NG Milan Knížák na jejich otevřený dopis odpověděl, že jsou špatně informováni. „Vedení galerie diskutuje a hledá (a ještě dlouho bude) to nejlepší řešení,“ citovalo jej Právo. Dva týdny nato však uvedl: „Rozhodnutí stěhovat padlo už před pár dny, ve čtvrtek ráno se rozhodlo kam.“
Obavy o další osud sbírky vedly Uměleckohistorickou společnost spolu s Restaurátorskou školou AVU k zorganizování kolokvia. Vedení NG účast odmítlo a galerie o pár dní později uspořádala vlastní sympozium. Závěry obou setkání byly takřka identické. Daly by se shrnout asi takto: povodně na sbírce středověkého umění nezpůsobily vážnější škody, ale do budoucna je třeba pro její umístění nalézt objekt mimo záplavové území.
Palác Kinských to z mnoha důvodů být nemůže; už jen proto, že je rovněž v dosahu stoleté vody. Jako nejvhodnější se zatím jeví místo, kde už sbírka jednou byla - klášter sv. Jiří. Ten je však ve špatném stavu, investice do rekonstrukce znemožňují nevyjasněné vlastnické vztahy mezi Správou Pražského hradu a Náboženskou maticí.
Úvahy o návratu středověké sbírky na Hrad jsou zatím spíše v rovině přání. Kdyby šlo vše dobře, mohlo by ke stěhování dojít za pět let. Do té doby nezbývá než provést v Anežském klášteře dílčí úpravy, aby byl schopen čelit velké vodě i v méně příznivém ročním období, a doufat, že žádná další povodeň nepřijde.
23. října 2002 13:21
