Adolf Hoffmeister (1902-1973) byl nesporně velkou a uznávanou osobností s kontakty ve světovém uměleckém světě výtvarném, literárním i ve světě politickém. Celý život byl postavou viditelnou, organizační, aktivní a samozřejmě i všestranně tvůrčí (psal básně, cestopisy, prózu, divadelní hry, maloval, ilustroval, kreslil karikatury atd.).
Byl iniciátorem důležitého dění na české kulturní scéně: už v osmnácti letech spoluzakládal avantgardní sdružení Devětsil, pak organizoval významné výstavy, propagoval surrealismus, jezdil po světě, politicky se angažoval za mír, podílel se na koncepci Expa 1958...
Pro nás je dnes zajímavá jeho válečná odysea ve Francii, kde byl vězněn, umístěn v koncentračních táborech, po řadě útěků se dostal z Lisabonu přes Kubu do Spojených států. Jeho anabázi až do roku 1948 popisuje dobová kniha Kreslíř Adolf Hoffmeister (SVU Mánes a Melantrich, 1948) lapidárně:
"Narodil se za požehnané vlády Jeho Apoštolského Veličenstva Františka Josefa I., nepravidelná slovesa latinská a consecutio temporum začal za úřadování presidenta Masaryka, pomohl zvolit presidenta Beneše, nadával s miliony svých spoluobčanů na Háchu - Hitlerova bráchu, do vězení byl uvržen vládou presidenta Lebruna, válečné zaměstnání našel v kanceláři presidenta Roosevelta, toto zaměstnání opustil za presidenta Trumana a pro mír a bratrství národů dnes pracuje v jednom z úřadů vlády Klementa Gottwalda."
Hoffmeister byl skutečně přednostou VI. odboru ministerstva informací v letech 1945-48. Pak se stal velvyslancem v Paříži - je zřejmé, že v řadách vítězné kliky mnoho osobností tohoto formátu nebylo. Iluze o avantgardní politice ztratil při invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Popsat však Hoffmeistera jako levicového intelektuála absolutně nestačí k postižení jeho osoby, proto i tento text může být poněkud zavádějící.
Výstava v první a podstatné části - tedy v tvorbě do roku 1968 - prezentuje Hoffmeistera jako skutečného modernistického mírotvorce. Pro jeho dílo nejcharakterističtější karikatury angažovaně komentují dobu, zpodobují mistrnou eklektickou čarou tváře známých politiků, spisovatelů, malířů… Jsou virtuózní, lehké, stále obdivuhodné, leč samozřejmě dobové. Ani ilustrace, surrealistické koláže a malby nepostrádají vtip, zkratku, intelekt. Ve velkém množství, tak jak byly na výstavě shromážděny, však po chvíli téměř nudí.
Expozice nepřináší žádná překvapení. Mezi karikaturami slavných (od Erenburga přes Picassa k Toyen či Masarykovi a Čapkům) v první části přehlídky však nenajdeme Klementa Gottwalda z roku 1946 ani ilustrace Stalinových projevů.
Druhá část, instalovaná na Staroměstské radnici a ukazující závěrečné Hoffmeisterovo dílo z doby ztráty jeho víry v možnosti pozitivní změny levicové ideologie, dokazuje, že byl po celý život respektovanou osobností. Karikatury disidentů pro Liehmovu publikaci rozhovorů Generace (Kundera, Vaculík, Havel, Kosík, Škvorecký), která vyšla pouze v zahraničí, vyjadřují důvěru portrétovaných k autorovi. (Například už v roce 1965 psal Václav Havel do katalogu k výstavě AH.) Koláže z posledních let života jsou slabé a dokumentují autorův špatný fyzický i psychický stav.
Záslužná práce na přípravě výstavy a důkladné dokumentaci mnoha materiálů však dospěla k určitému přehlcení a rozmělnění. Pravidlo méně je více platí i v případě takových cenných sběrných akcí: výstava by měla ukázat jen to nejzajímavější, novátorské či kontroverzní. Zbytek úsilí nechť zaplní publikaci, z které lze i dlouho po výstavě čerpat informace. Což se ostatně stalo - vyšla v nakladatelství Gallery, podílelo se na ní několik autorů a je skutečně vyčerpávající. Díky mnoha unikátním životopisným faktům objasní autorovy postoje mnohem lépe než výstava.
Adolf Hoffmeister
Galerie hl. m. Prahy - Dům U Kamenného zvonu, Staroměstská radnice. Kurátor Karel Srp.
 Adolf Hoffmeister - Anděl nad vodami, obraz z roku 1922 |
