Podle rozsáhlého celostátního výzkumu z roku 2003, jehož se zúčastnilo více než tisíc dětí ve věku 10 až 14 let a stejný počet rodičů, oslovuje české děti zejména dobrodružná literatura a fantasy, poté dívčí příběhy a pohádky.
Harry, stále Harry
Na vítězi posledních let se čtenářské ankety i žebříčky prodejnosti shodují: Harry Potter. Také v sociologickém výzkumu se prosadily potterovské knihy s velkým, více než dvacetiprocentním náskokem a Harry se stal nejoblíbenějším literárním hrdinou. Ostatně páté knihy Joanne K. Rowlingové – Harry Potter a Fénixův řád – se v Česku prodalo přes 200 tisíc výtisků.
"Fenomén Harryho Pottera vnímám pozitivně. Děti mají svůj abstraktní svět a tato kniha do něj patří," říká Ivan Gabal, spoluautor výzkumu. Harryho Pottera neodsuzuje ani Ivana Hutařová z pražské Sukovy studijní knihovny literatury pro mládež, jež pořádá každoroční anketu o nejoblíbenější dětskou knihu. Na 1600 dětí letos poslalo svůj hlas Harrymu Potterovi a Fénixovu řádu, loni zvítězil Harry Potter a Ohnivý pohár.
"Začaly číst i děti, které nečetly. Potter splňuje dětskou představu hrdiny: má nadpřirozené schopnosti, ale přitom je průšvihář, outsider bez rodiny, který si úspěchy musí vybojovat. Důležité je i prostředí: chodí do školy, musí se poměřovat s vrstevníky. Jsou to silné příběhy, v nichž je obrovská citová stránka," podotýká Hutařová.
Dalším výrazným titulem posledních let, podpořeným velkolepou filmovou adaptací, se stala Tolkienova sága Pán prstenů. Tu před dvěma lety uváděly děti ve výzkumu po Potterovi nejčastěji. Prosazují se i další zahraniční tituly, třeba fantasy román Christophera Paoliniho Eragon, humorné příběhy Karen McCombieové o třináctileté Alici nebo knihy z produkce Walta Disneyho.
Populárně naučné literatuře pro děti pak vévodí humorně pojaté svazky z edice Děsivé dějiny. Ne všechny zahraniční hity mají stejně ohromující úspěch i v Česku, což je případ příběhů Roalda Dahla, Řady nešťastných příhod Lemony Snicketa či Artemise Fowla od Eoina Colfera – prodávají se dobře, ale ne senzačně.
Vydrýsek, Čud a Snowboarďáci
Stranou čtenářského zájmu však nejsou ani knihy českých autorů – podle výzkumu polovina dětí preferuje knihy českých autorů, polovina zahraničních. "Je vidět, že české děti mají rády českou literaturu, a zejména ti menší čtenáři potřebují příběh, se kterým by se ztotožnily," míní Hutařová.
A tak se kniha Václava Chaloupka Vydrýsek předloni stala nejoblíbenější knihou roku. Těsně za čarodějnickým učněm skončil v roce 2001 Krtek a raketa Zdeňka Milera, v roce 2004 pak vyprávění Zdeňka Svěráka Jaké je to asi v Čudu, letos pro změnu na druhé místo dosáhla knižní verze úspěšného filmu Snowboarďáci.
Děti také často hlasují pro poetické příběhy Pavla Šruta či rozmanité příběhy Ivony Březinové, ať už v sérii Holky na vodítku vypráví o osudech dívek bojujících se závislostmi, nebo v knize Teta to plete propojila postavy a děje známých pohádek. Zejména dívky pak sahají po ryze českém fenoménu, románech Lenky Lanczové, autorky více než třiceti knih a povoláním knihovnice ze Slavonic.
Podle výzkumu se oblibě těší i někteří "klasici" dětské literatury, které děti zmiňují častěji, když dojde na popularitu podle autorů. Ankety reflektující výhradně novinky na trhu však čtení vernovek nebo mayovek zachytí jen stěží.
U českých čtenářů vede Jaroslav Foglar před Karlem Mayem a Božena Němcová či Stanislav Rudolf před Julesem Vernem. V sociologickém výzkumu děti uvedly Babičku hned za Potterem a Pánem prstenů a jako nejoblíbenější dále často zmiňovaly Štorchovy Lovce mamutů, Staré pověsti české, Foglarovy Rychlé šípy, Robinsona Crusoe či Ferdu Mravence.
Že nečtou? Nic nového
Často se ozývají hlasy, že v minulosti děti četly více a kvalitnější knihy, zatímco ty dnešní od literatury odvádějí počítače a televize. Výzkum však ukázal, že 52 procent dětí čte pravidelně, bezmála každé třetí dítě denně. I když velkým nepřítelem knihy je televize, počítač naopak čtenářství podporuje.
Nostalgické stesky a žehrání na moderní zázraky ostatně nejsou výsadou 21. století. Už roku 1916 si spisovatel Quido Maria Vyskočil v časopisu Úhor věnovaném dětské literatuře stěžoval, že mezi městskou mládež pronikl šílený záchvat všeobecného požitkářství:
"Tam na malých čistých vesničkách snad dosud – chci tomu věřiti – zájem o písemnictví ještě neuhasl a dobrá česká kniha horlivě je hledána nezkaženými srdci, leč u nás ve velkoměstech na tento kulturní požitek není skoro ani času. Pro mládež pořádají se plesy, uskutečňují velkolepé zábavy, vhodné pro posílení kvasící mladické ješitnosti, vypravují divadla s oslňující nádherou. Leč nad všechny tyto požitky doby láká mládež kinematograf."
