Kdo už nové album, produkované slavným T Bone Burnettem, slyšel, asi přemýšlí, zda se podaří jeho hudbu přenést na pódium. Pravda, bude to dost těžké. Ne že by při nahrávání probíhaly nějaké čáry, Burnette je naopak "mistrem zkratky", vystižení dokonalé atmosféry za použití ne-li přímo minimalistických, tedy aspoň strohých a syrových prostředků. Na nějaké "zvukové stěny" ho skutečně neužije.
Problém pro toho, kdo půjde na program složený z písní Glad Rag Doll, může ale přece jen nastat. Je totiž takřka jisté, že zdaleka ne všichni muzikanti, kteří se na jeho nahrávání podíleli, v "Pakulu" budou. Týká se to zejména kytaristy Marka Ribota, který svým nástrojem album výrazně zbrázdil a do některých písní přinesl polohy vlastně nenapodobitelné.
Týká se to třeba písní There Ain't No Sweet Man That's Worth The Salt Of My Tears, Here Lies Love nebo Lonely Avenue. Jestli někomu zvuk Ribotovy elektrické kytary, potažmo pak ale celých nahrávek, něco připomene, a jsou to klasické nahrávky Toma Waitse, bude na správné adrese. Ano, Ribot je dlouholetou Waitskovou pravou rukou, zároveň častým spolupracovníkem Burnettea - a na albu Diany Krall má podíl více než výrazný.
Album Glad Rag Doll je v diskografii Diany Krall poměrně výjimečné. Bude rozhodně zajímavé sledovat, nakolik výjimečný v kontextu těch, které už v Česku absolvovala, bude i její koncert. Jak vplynou novinky v jejím repertoáru mezi klasické songy, které jistě budou na playlistu také? Podřídí se muzikanti na pódiu soundu nového alba nebo písně z něj budou přizpůsobeny tradičnějšímu soundu? V pondělí večer budeme mít jasno.
