Člen Depeche Mode míří na Creamfields

Za pár hodin má člen Depeche Mode a dnes i příležitostný DJ Andy Fletcher vystoupit na festivalu Creamfields se svým vlastním programem a se skupinou Client, ale včera ještě seděl ve svém studiu, skládal a nahrával hudbu. „Jsem tu teď tak dva nebo tři dny v týdnu od rána do večera,“ vysvětluje. „Jedna práce končí a druhá hned navazuje.“

Snad už neděláte něco pro Depeche Mode?
Ne. Depešácké věci vycházejí obvykle od Martina Gora a ten teprve teď začal dávat dohromady první kompozice. Takže jako Depeche Mode půjdeme do studia tak někdy v dubnu…

To znamená, že novou desku vydáte v roce 2005?
Asi tak. Vydávání desek se rok od roku víc protahuje. V době vydání musí být připraveny videoklipy, koncertní turné, celá koncepce proma a bůhví co ještě.

Vy to asi musíte vědět nejlíp. Nedávno se psalo, že jste založil malou gramofonovou firmu, na které vydáváte hudbu jiných umělců. Změnilo se tím pro vás něco?
My jsme byli v Depeche Mode zvyklí být hodně nezávislí a dělat si spoustu věcí sami nebo jen s pomocí našeho přítele Daniela Millera. Dlouhá léta jsme dokonce pracovali bez managementu a řídili jsme si celý provoz, takže podnikatelská stránka věci mě nijak nezaskočila. Spíš mě zarazil ten pocit, co všechno můžu najednou dělat.

Nové dívčí duo Client je první skupinou vydanou na vaší značce Hawai Toast. Proč jste si vybral právě ty dvě?
Přišly za mnou a ukázaly mi pár písniček, které se mi líbily. A strašně mě lákalo dělat něco se ženami. Celý život dělám s muži, pravda, Dave nebo Martin jsou fajn kluci, ale s ženami se pracuje úplně jinak. Je to inspirující. A taky mě baví kontakt s jinou generací.

Obě zpěvačky dívčího dua Client jsou anonymní, říkají si Client A a Client B, promo fotografie mají odstřižené hlavy a podobně. To jsou takové ty špílce, které se používaly v začátcích nové vlny na přelomu sedmdesátých let. Vracíte se do té doby?
V populární hudbě není nic nového. Všechno tu už jednou bylo, jen se to neustále nově kombinuje. Ale v poslední době se to hodně přehání, pop je nudný jako nikdy jindy. Trochu humoru neuškodí. Ano, Client jsou trochu retro. Když jsem s nimi pracoval, byl to vlastně návrat do našich depešáckých začátků. Ale na modernější bázi.

Dave Gahan nedávno v Praze tvrdil, že jste byl vždycky nejdůležitějším členem Depeche Mode, tím, kdo drží hudební koncepci pohromadě. Co vy na to?
To je fajn, že to říká. Možná na tom něco bude. Vždycky jsem si vážil třeba Charlieho Wattse z Rolling Stones. Ne jako bubeníka, ale jako osoby, která nenápadně vytváří most mezi ostatními.

Co jste poslouchal jako kluk?
Kdyby nebylo punku, tak by ze mne byl fanoušek Deep Purple.

Na internetu je pod jménem Andy Fletcher, skladatel a aranžér, deska sboru církevní školy v Tawkesbury.
To zní zajímavě, ale to nejsem já.

Ale v hudbě Depeche Mode se občas objeví něco, co má blízko k duchovní hudbě.
My jsme všichni jako kluci zpívávali v kostelních sborech. Ale praktikující křesťané, to nejsme. Jestliže v Depeche Mode něco takového je, a já věřím, že je, tak je to odraz našich osobních hledání.

Hudba vysvobozuje Jamese Lavella z dospělosti

James Lavelle, jenž dnes vystoupí na festivalu Creamfields jako dýdžej, tahá na britské hudební scéně za poměrně důležité nitky. V polovině devadesátých let psal do hudebního tisku a vydával u své firmy Mo' Wax nahrávky kapel, které byly později prohlašovány za revoluční a důležité pro nervní taneční styl trip-hop a další žánry.

Tehdy také dal dohromady experimentální projekt U.N.K.L.E., který remixoval muziku poměrně slavných hvězd a jenž vytvořil několik hitů podle formule „pozveme si slavného zpěváka, ten přitáhne pozornost médií, a uděláme s ním experimentální, ale ne zas příliš podivínskou píseň“.

Takhle vznikla skladba Rabbit In Your Headlights se smutně kvílejícím Thomem Yorkem z Radiohead i slavná písnička Be There, v níž hostoval britský zpěvák Ian Brown.

Poté opustil U.N.K.L.E. talentovaný a zřejmě nejzásadnější člen, DJ Shadow. Nová deska, která vychází v těchto dnech pod názvem  Never, Never, Land, zní méně zajímavě než minulé album, ale pořád je ještě nadprůměrná.

„Název je o tom, že člověk nikdy nechce dospět a že se chce vyžívat ve věcech, jakými je třeba právě muzika,“ řekl James Lavelle, který na pódiu používá dva klasické gramofony a zvukový a hudební stroj sampler.

Na Creamfields chce hrát hlavně taneční styl breakbeat, ale lidé prý uslyší mnoho jeho zatím nevydaných věcí. „A pomalu začínám stavět živou kapelu,“ dodává Lavelle.

Na otázku, proč údajně klesá zájem o taneční hudbu a dýdžeje, odpovídá: „Považuju to za generační záležitost. Právě nyní dorůstá spousta dětí, jejichž rodiče chodili na taneční party. Tyhle děti se potřebují nějak vyhranit, takže mají zájem o rockové kapely a ne o elektronickou muziku,“ míní James Lavelle.
                                                                                               Jana Kománková

Člen legendární kapely Depeche Mode Andy Fletcher představí svůj djský set za doprovodu dívčího dua Client.