Clapton je dnes v pozici, kdy si může plnit sny, aniž by cokoli riskoval. Postupně skládá poklony svým oblíbencům Před lety natočil veleúspěšné společné album s B.B. Kingem, posléze hned na dvou CD a DVD zavzpomínal na svého dalšího duchovního učitele, mississippského bluesmana Roberta Johnsona.
Nyní tedy dochází na spolupráci s JJ Calem, svérázným skladatelem, kytaristou a zpěvákem, který má za sebou dlouholetou kariéru v pozici v pravém slova smyslu kultovního umělce, jehož na širším poli proslavil právě Clapton.
Byly to totiž dvě písně z Caleova zpěvníku, které si Clapton vybral k reinterpretaci: After Midnight a Cocaine. Z obou udělal hity, které dodnes hrává na koncertech.
Clapton s Calem se doposud sešli pouze na pódiu, například při "kytaristickém summitu", který uspořádal Eric Clapton na podporu svého centra pro drogově závislé. Setkání je zachyceno na DVD Crossroads.
Ve studiu se oba protagonisté sešli poprvé vloni v srpnu. Tehdy také vzniklo čtrnáct písní, které jsou obsahem nového alba The Road To Escondido. Stylově je - stejně jako většina ostatní tvorby Claptona i Calea - album nezařaditelné, pohybuje se na pomezí rocku, blues, country a folku.
„Tohle byla realizace možná jedné z mých posledních ambicí, spolupracovat s člověkem, jehož hudba mě inspirovala tak dlouho, jak si jen dokážu vzpomenout," říká Eric Clapton.
"Slovy se ani nedá vyjádřit, co pro mě znamená, jak hudebně, tak jako člověk... a už ho nechci přivádět těmihle ódami do rozpaků, protože to je navíc opravdu skromný člověk. Možná bude stačit, když řeknu, že jsme si to užili, nahráli skvělou desku a já už bych chtěl začít točit další.“
JJ Cale je autorem jedenácti písní, po jedné napsali Clapton a hostující kytarista John Mayer, jedno blues je klasický standard.
Doprovodná kapela a hosté tvoří skutečný all-stars tým. Kromě Caleových stálých spoluhráčů zde uslyšíme i mnohé z Claptonových dřívějších či aktuálních kolegů, například kytaristy Dereka Truckse, Doylea Bramhalla II. či Alberta Leeho.
Jak zvláštní hosté se objevují bluesman Taj Mahal s foukací harmonikou, zmíněný Jahn Mayer a v neposlední řadě klávesový veterán Billy Preston, který se vydání alba už nedožil. Celé je mu také věnováno.
