Předcházející sloupek Na okraj najdete ZDE
ALBUM TÝDNE
Kompilace bývají sestavovány na základě nejrůznějších kritérií. Jedno z těch nejlogičtějších, navíc opravňujících existenci dotyčných výběrů, je hledisko vydavatelské. Trojdisk The Blue Horizon Story (Blue Horizon/Sony BMG) popisuje prostřednictvím sedmdesáti nahrávek a informačně a fotograficky nad poměry vydatného bookletu dějiny patrně nejvýznamnějšího britského hudebního vydavatelství, zaměřeného na bluesovou hudbu.
Jestliže řekneme, že tři disky pokrývají období 1965 - 1970, každému posluchači, alespoň částečně orientovanému v hudbě minulých desetiletí, naskočí sousloví "éra britského rhythm´n´blues". Ano, do značné míry historický projekt skutečně reflektuje tuto významnou scénu. Slyšíme zde například významné kapely té doby Fleetwood Mac, Savoy Brown Blues Band, Chicken Shack. Mimořádnou lahůdkou pak jsou dvě neuvěřitelně syrové singlové nahrávky, které pořídili pro Blue Horizon jako kytarovo-harmonikové duo John Mayall a Eric Clapton zkraje roku 1966.
Label Blue Horizon se ovšem nespecializoval pouze na blues mladých britských hochů druhé poloviny šedesátých let. Vydával i spoustu nahrávek jejich amerických černých vzorů, a to jak v podobě (tehdejších) novinek, tak licenčních reedic starších nahrávek. Proto máme díky kompilaci možnost si vychutnat písně takových bluesových mistrů jako jsou či byli Hubert Sumlin (jedna z nich raritně zcela sólová), David Honeyboy Edwards, Champion Jack Dupree (dvakrát kuriózně jen v roli zpěváka, tedy bez tradičního piana), Eddie Boyd, Sunnyland Slim, Bukka White, ale i B.B. King.
Mezi zvlášť pozoruhodné kousky patří ovšem i nahrávka Hound Dog Taylora. Pochází z roku 1962, přičemž fenomenálního slidekytaristu Taylora pro "velký svět blues" de facto objevil až na začátku sedmé dekády Bruce Iglauer, zakladatel vlivného labelu Alligator.
JEŠTĚ VYŠLO
Šestasedmdesátiletý veterán jazzové křídlovky Kenny Wheeler se při nahrávání alba It Takes Two! (CAM Jazz/2HP) obklopil netypickou sestavou dvou kytaristů a kontrabasisty, přičemž jedním z mistrů šesti strun" není nikdo menší než John Abercrombie. Výsledkem je velmi lyrická hudba v duchu ECM, pro které ostatně Wheeler v minulosti natočil řadu vynikajících alb. Kromě rozměru určité meditativnosti ovšem nahrávce nechybí ani jakási podpovrchová exprese, daná spontaneitou vzniku hudby kvartetu - dvě skladby se Improvisation přímo jmenují, ani u ostatních nelze značný podíl až téměř freejazzové improvizace přeslechnout.
Nejslavnější český kontrabasista (žijící ve Spojených státech) Miroslav Vitouš je členem tria, které vede pianista Antonio Faraó. Za bicími sedí Daniel Humair. Album Takes On Pasolini (CAM Jazz/2HP) naznačuje už názvem, že jeho obsahem jsou hudební reflexe filmů kontroverzního italského režiséra. Hudba, ke které Faraa Pasoliniho filmy inspirovaly, ale nikterak kontroverzní není. Slyšíme řadu dobrých rytmických i melodických nápadů v tématech, mnoho pěkných zvukomalebných ploch, jako celek album nepřesahuje průměr klavírního triového mainstreamu.
KONCERT TÝDNE
V rámci průběžného festivalu Stimul vystoupí v pátek v experimentálním prostoru NoD nad pražským klubem Roxy fenomenální "hráč na všechno, co má struny", improvizátor a věčný pošťuchovač Eugene Chadbourne. Mezi jeho vlivy najdeme jak progresivní rock šedesátých a sedmdesátých let, tak klasickou country i scénu protestních písničkářů šesté dekády. Sám formuje obraz dnešní americké alternativní scény, je pro něj příznačné cestování od stylu ke stylu, ale především obrovský nadhled, díky němuž jeho vystoupení místy připomínají hudební klaunérii v tom nejlepším slova smyslu. Partnerem při pražském koncertu mu bude český, v zahraničí žijící hráč na ozvučené objekty Martin Klapper.
