Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Táta Oty Pavla se maminky bál jen o trošku míň než Hitlera

  16:52aktualizováno  16:52
Časově přes jedno století a co do jmen od bratří Mrštíků přes Franze Kafku, Ivana Olbrachta, Egona Hostovského, Arnošta Lustiga, Otu Pavla po Irenu Douskovou či Arnošta Goldflama a desítky dalších se rozprostírá „obří kniha“, více než tisícistránkový svazek Cizí i blízcí.

Dům U Raka. Roubenou chaloupku číslo 10 s šindelovou střechou vlastnili Arnošt Lustig a Ota Pavel. | foto: Petr Ryska

Jsou to specifické dějiny naší (a to i českoněmecké či hebrejské) literatury a zčásti i filmu, z různých pohledů nazírající židovskou tematiku.

Židé žili v zemích Koruny české od nepaměti, a třebaže v polovině 19. století získali postavení rovnoprávných občanů, neznamenalo to zmizení předsudků a stereotypů. Jiří Holý, editor kolektivního díla, jež vyšlo v nakladatelství Akropolis, píše v úvodu o „takřka nepřekonatelné vzdálenosti mezi menšinovým světem Židů a většinovým světem, který je obklopuje“. Nemuselo jít zrovna o fikci o krvi křesťanských panen a dětí, kterou Židé používají do svého pečiva; nemalá část české společnosti se ztotožňovala s představou Žida jako kapitalistického vydřiducha nebo později židobolševika.

Ota Pavel vzpomíná

Je zarážející, jaké antisemitské postoje se promítají do díla našich klasiků, třeba bratří Mrštíků či Petra Bezruče. Autoři knihy uvádějí četné příklady, snad za všechny minidialog z románu J. Š. Baara Jan Cimbura, vztahující se k vyhnání Žida z vesnice:

„To jsem rád, zase je naše osada panenskou.“
„Jak to myslíte?“
„Je osadou, na které není žida.“

Řada studií se logicky zabývá jednou z nejděsivějších událostí světových dějin – holokaustem (v knize je převážně používán termín šoa). Rozebírají se zde texty jak deníkové, tak poetické, jež vznikly v terezínském ghettu, tak pozdější reflexe holokaustu v literatuře či filmu. Snad jen pár titulů pro připomenutí: novela Hany Bělohradské Bez krásy, bez límce, povídkový soubor Josefa Škvoreckého Sedmiramenný svícen, Pan Theodor Mundstock a Spalovač mrtvol Ladislava Fukse a přirozeně knihy Arnošta Lustiga.

Nebo Oty Pavla, jehož dětský vypravěč vzpomíná. Na bratra: „Co dělá Hugo? Snad vozí místo značkovaného chleba káry mrtvých ke spalování...“ A na tatínka: „Můj tatínek těžce nesl, že nesměl na Křivoklát, a nebýt naší maminky, které se bál jen o trošku míň než Adolfa Hitlera, už dávno by tam zajel.“

Nebo z poslední doby román Davida Jana Novotného Sidra Noach, odehrávající se za povodní v roce 2002 a plný smutku i leckdy až černého humoru. V závěru Avi Kolman, jeden z jeho hrdinů, vyhlédne z okna na Starý židovský hřbitov a řekne: „Už šedesát let tady neměl být nikdo z nás...“

Cizí i blízcí

editor: Jiří Holý

nakladatel: Akropolis

1048 stránek, 650 Kč

Hodnocení­: 80%

Ale jsou tady, stále jsou naší součástí, i když antisemitismus nevymřel. Po únoru 1948 k němu komunistická moc přidala další kamínek, státní antisionismus. Jak známo, Československo pomohlo svými zbraněmi zachovat při životě Izrael, když ho hned po jeho vzniku chtěli arabští sousedé vymazat z mapy (a mnohým ty choutky zůstaly dodnes), ale záhy se postoj režimu změnil.

V knize Cizí i blízcí je demonstrován nejen na rozboru procesu s Rudolfem Slánským či připomínkou skvělého filmu Davida Ondříčka Ve stínu, ale také kapitolou věnovanou obludnému románu Alexeje Pludka Vabank. Pludek v něm pojímá pražské jaro 1968 jako výsledek „židovského spiknutí“ přesně ve stylu těch nejhorších stereotypů: co Žid, to zrůda. Ale jak už bylo uvedeno, v české literatuře nebyl osamocen. Naštěstí v ní ten negativní pohled nepřevažuje.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Následky bojů na damašském předměstí Kabún (16. května 2017)
RECENZE: Češka se v Černém velbloudovi setkává s Asadem

Příběh české dívky v Sýrii, takový podtitul nese nová kniha nakladatelství Ikar. Jmenuje se Černý velbloud a napsala ji Kateřina Ash. O její totožnosti toho...  celý článek

Šéf Národní galerie Jiří Fajt
Knížákova minulost v galerii mě nezajímala, říká šéf NG Jiří Fajt

Prvního července oslavil Jiří Fajt tři roky ve vedení pražské Národní galerie. Kromě výrazných proměn spojených s jejím fungováním se jeho jméno objevilo i v...  celý článek

Anne Golonová byla v roce 2007 v Praze a navštívila představení muzikálu...
Zemřela autorka ságy o markýze Angelice Anne Golonová

Ve věku 95 let zemřela ve Versailles francouzská spisovatelka Anne Golonová. Proslavila se zejména knihami o Angelice „markýze andělů“. O jejím skonu...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.