Expozice přibližuje hrůzné události především skrze sugestivně podané vzpomínky těch několika vězňů, kteří přežili. Zachovalé dobové písemné materiály obsahují jen velmi málo přímých informací týkajících se fyzické likvidace židovské populace, a právě proto jsou paměti těchto přeživších nepostradatelným dokladem a důkazem strašných zločinů v jednom.
Z některých českých transportů do Polska nezůstal naživu nikdo, o osudu těchto lidí se dovídáme například z výpovědí vězňů jiných národností, či dokonce od bývalých příslušníků jednotek SS zde působících.
Deportace židovských obyvatel z protektorátu začaly v říjnu 1941. Jedním z prvních míst, kam mířily transporty, bylo ghetto v Lodži: z pěti tisíc sem odvlečených lidí přežilo pouhých 282. Výstava seznamuje také s akcí Reinhard, nazvanou na počest Reinharda Heydricha, což byl krycí název pro vyhlazení nejprve polského židovstva, později i Židů poslaných na polské území z okupovaných zemí.
Vybrána byla záměrně místa na železničních trasách směřujících k největším polským vyhlazovacím táborům. Jakýmisi přestupními stanicemi českých transportů na cestě k smrti se tak stala ghetta v Izbici, Piaski, Rejowieci a Zamośći. Protektorátní Židé jednotně popisovali příšerné hygienické podmínky, hlad, špínu a infekční nemoci včetně skvrnitého tyfu.
Určitou pozornost výstava věnuje i ústavům "programu eutanazie", ve kterých byla poprvé vyzkoušena metoda zabíjení většího počtu lidí. Model hromadného vraždění byl pak využit a zdokonalen ve vyhlazovacích táborech. Chelmno se stalo prvním střediskem takového způsobu
zabíjení na obsazeném polském území. Svou životní pouť zde ukončilo i 88 dětí z Lidic.
Dalším vyhlazovacím táborům - Belźecu, Sobibóru, Majdanku, Treblince a Osvětimi - je věnována část výstavy, umístěná ve dvoře muzea téměř pod širým nebem. Kupříkladu v Treblince zemřelo na 870 000 vězňů všech národností a pouze dvěma mužům ze všech českých občanů zde držených se podařilo utéci.
Výstava může na diváka působit až depresivním dojmem, skutečnost však taková byla. Od října
1941 do října 1942 odjelo na polské území v celkem třiceti transportech 38 010 českých občanů, z nichž se konce války dožilo 349. Výstava je proto především tichou, ale citlivou a po výtvarné a architektonické stránce velmi zdařilou vzpomínkou na všechny, kteří se domů již nevrátili.
SKUPINA AUTORŮ: "Od té doby věřím na osud…"
Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, kurátorka Jana Šplíchalová. Výstava trvá do 22. července, plné vstupné 30, snížené 15 korun, www.jewishmuseum.cz
Hodnocení MF DNES: 80%
