Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Citlivá poklona mistrovi iluze Vasarelymu

  15:10aktualizováno  15:10
Muzeum umění Olomouc se postaralo o velké překvapení: podařilo se mu do hanácké metropole přivézt bezmála sto prací klasika opartu Victora Vasarelyho (1906–1997).

Victor Vasarely: Kočka | foto: Muzeum moderního umění Olomouc

Muzeum tím překvapivě narušilo skepsi českého diváka, který je až příliš často odkázán putovat za velkými světovými malíři do Paříže, Berlína nebo Vídně. Díla zapůjčilo muzeum z maďarské Pécse, kde se Vasarely narodil a které ke konci života odkázal zhruba čtyři sta svých prací.

A protože olomoucké muzeum s Pécsí dlouhodobě spolupracuje, výstava je připravena s maximální citlivostí: ať jde o výběr obrazů, volbu výstavního prostoru a instalaci nebo doprovodný, cenově snadno dostupný katalog.

Cesta k op-artu
Vasarely od počátku své umělecké dráhy tíhnul k racionalizaci umění, k propojení vědy a vizuální poezie – měl zájem zachytit svět „výhradně čistou formou a barvou“. V tom mu vycházel vstříc dobově populární funkcionalismus, který umění redukoval na základní, nosné tvary a jednoduchou barevnost.

V roce 1928, když mu bylo dvaadvacet let, začal studovat na nově otevřené budapešťské škole Mühely, která rozvíjela linii německého Bauhausu. Jeho první výtvarné práce, které jsou v olomouckém muzeu k vidění, působí velmi přísně a chladně – po vzoru architektonických plánů dělí plochu na základní geometrické tvary a používají velmi tlumenou, pastelovou barevnost.

V roce 1930 odešel umělec do Francie; žil po pařížských hotelích a přes dvě dekády nasával nové podněty, než se propracoval k vlastnímu rukopisu. Zapůsobil na něj kubismus, který mu ukázal možnosti dvojrozměrného uchopení prostoru (Mannequin, 1946); koketoval se surrealismem (nedatovaná Etude en bleu); přijal lekci od lyrických abstrakcionistů, třeba Hanse Arpa, mistra ladných oválných tvarů a soustředěné magie monochromních ploch (Indore, 1952); inspiroval se také u puristického minimalisty Le Corbusiera (Gordes Tabor, 1948).

Sice už v roce 1939 vytvořil tapiserii znázorňující dvojici zeber, propletených jako symboly jin a jang, dílo, které pokouší stereotypy divákova oka. Ale na podobném principu založený op-art, styl, jenž tohoto maďarsko-francouzského umělce proslavil, se zrodil teprve v první polovině 50. let, nedlouho před Vasarelyho padesátkou.

Pohyby, klamy, provokace
Jako by v tom bylo cosi symbolického: zhruba v době, kdy se v jeho rodném Maďarsku chystalo povstání proti komunistické krutovládě, vzbouřil se Victor Vasarely proti svému dosavadnímu dílu. Odvrhl všechny předchozí slepé uličky a spokojil se s nejčistší abstrakcí: dvojicí základních geometrických tvarů, kruhem a čtvercem.

Začal je zmnožovat, kombinovat a deformovat – nejprve v černé a bílé, později v maximálním barevném spektru. Od grafiky a malby přešel k technice sítotisku a technologický rozmach v 60. letech mu záhy dovolil, aby do své hry na pomezí vědy a umění přizval speciální počítačové programy.

Začala vznikat díla o racionálním základu, ale hluboce metafyzického vyznění – a právě tyto práce tvoří těžiště olomoucké výstavy. V muzejních sálech, které připomínají trojlodí kostela, visí obrazy, jež z různých úhlů pohledu mění svůj tvar i barevnost; jiné jsou tak mocně iluzivní, že před soustředěným pohledem diváka ožívají: propadají se do sebe nebo naopak vstupují do prostoru.

Pohybují se, protahují, křiví, klamou, provokují. Je to sice čistě matematické, spočitatelné univerzum, ale zároveň svět, který exploduje v nekonečnu sugestivních variací a obměn, příbuzný mimo jiné vizuálním kouzlům Holanďana M. C. Eschera nebo belgického surrealisty Reného Magritta.

Vasarely dával některým svým op-artovým obrazům futuristické, kovové názvy (jako Bo-Ra, ReyTey, Zet-Rg), jinými často odkazoval k nebeským tělesům (Cassiopée či Vega Bleue). Jsou to dvě tváře jednoho mistra – a právě v jejich jednotě tkví jeho přínos světovému umění: v dokonale zvládnutém průniku umělého a přirozeného, moderně robotizovaného a věčně iracionálního, počítačově zřejmého a vesmírně nepostižitelného.

K jakému pólu měl Victor Vasarely blíž, prozradil sám v roce 1955: „Abstraktní malíř je introvertem ne snad proto, že by si přál uniknout z reálného světa, ale proto, že sám sebe chápe jako část celku. Proto se nesnaží vytvářet díla, která by kopírovala přírodu, ale která sama o sobě přírodou jsou.“

Victor Vasarely
Ze sbírek Janus Pannonius v Pécsi. Muzeum umění, Denisova 47, Olomouc, kurátorka Gina Renotiere. Výstava trvá do 27. ledna 2008, vstupné 50 korun, cena katalogu 200 korun, www.olmuart.cz.
Hodnocení MF DNES: 90%

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Óda, Adam Štech pro Letní výtvarný salon
Mladí umělci táhnou. Galerie Kodl prodlužuje Letní výtvarný salon

Pražská Galerie Kodl zasvětila prázdninové měsíce Letnímu výtvarnému salonu, který představuje mladou generaci českých výtvarníků. Kvůli rostoucímu zájmu ze...  celý článek

Ferda Mravenec, Brouk Pytlík a laso, 1948
Výstava připomíná devadesát let od zrodu Sekorova Ferdy Mravence

Od pátku po celé prázdniny si můžou děti zdarma prohlédnout ilustrace Ondřeje Sekory. Výstava nazvaná Ferda Mravenec 90 se koná v pasáži Paláce Koruna na...  celý článek

Akt stojícího muže a ženy, Pablo Picasso, 1969
Jako ve Vídni. Liberec láká na Picassa, Dalího i rakouské radikály

Prostory Oblastní galerie Liberec od pátku až do října zaplní díla Pabla Picassa, Alberta Giacomettiho, Salvadora Dalího a dalších velikánů výtvarného umění....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.