Chladný, temný, sychravý, odcizený. Styl, který právě letí, vládne příběhu osamělého ztracence, jehož vlastní život je prázdný – takže uklízí cizí byty, odposlouchává cizí dialogy, sleduje cizí osudy.
Málomluvný, odtažitý, nezúčastněný i při masturbaci pod sprchou, věčně skrytý pod kapucí a ponořený do vlastních myšlenek – hrdina, kterého nedávný absolvent herectví Noël Czuczor s hodinářskou přesností zbavil vnějších projevů emocí, nebudí zrovna příchylnost. Ani o sympatie neusiluje, naopak: než projeví rytířské sklony, dlouho se stylizuje jako lehce vyšinutý šmírák fascinovaný tím, co zaslechne přes zeď či zahlédne zpod postele.
Mrazivý odstup
Právě „useknuté“ záběry snímané jeho očima z úkrytů zprvu budují napětí, zvědavost, dráždivost – posléze se však jako metoda samy unaví a omrzí. Záměrná nedořečenost provází i velmi úsporné dialogy; více než slova prozradí hrdinův stereotyp každodenních rituálů včetně telefonických hovorů s matkou.
Režisér a spoluautor scénáře Peter Bebjak zkrátka v Čističi předvádí, že jeho vypravěčská zručnost sahá za televizní seriály od Kriminálky Anděl po Případy 1. oddělení, ve kterých vesměs jeho epizody patří k nejlepším. Jenže voyerství přerůstající z chorobné posedlosti k činům není jednak tématem novým, jednak díky tónině mrazivého odstupu diváka míjí.
Což zamrzí o to více, že Čistič je opravdu dobře natočený. Spojuje moderní výraz s dekadentními náladami a několika silnými situacemi včetně milostného aktu diktovaného spíše útrpností než vášní. Jenže příznačná věta „ty jsi fakt narušený“ postihne, proč další z podivínských vyděděnců filmové vlny ponechává publikum pouze nezaujatě přihlížet. Zastíní i fakt, že Čistič vlastně vypráví o lásce.