Číst Almodóvara je jak pít dobré víno

Leckterý jinak rozmarný filmař nad bílou stránkou náhle zvážní, počne odhalovat hlubinná tajemství tvorby i bytí, zkrátka číst se to nedá. Což naštěstí není případ španělského režiséra Pedra Almodóvara. Jeho spisky Patty Diphusa, Venuše záchodků, čtenář bez potíží vstřebá jako lehké radostné víno.

Soubor textů otevírá cyklus z "výživné doby", jak autor nazývá osmdesátá léta, příhody pornohvězdy-utěšitelky Patty, jež otiskoval na pokračování v časopise La Luna.

Sám o sobě by hrdinčin slovník vyloudil ruměnec i na tváři zpustlíka, ale k Patty a k jejímu humoru sedí tak přirozeně, že jej člověk ani nevnímá.

Patty je Bridget Jonesovou svého druhu i éry: ve formě deníku, kde líčí barvitá soukromá dobrodružství, se dámička polosvěta okouzlená svou rolí "komentátorky"  hrdě vyjadřuje i k politice či k umění, třeskutě, ale s půvabnou dávkou selského rozumu a s nezdolnou chutí k životu.

Její schopnost brát cokoli z té lepší stránky - třeba dvojnásobné znásilnění s úlevou, že aspoň nepršelo - vede od širokého srdce až k široké posteli, kde je ochotna poskytnout zapomnění komukoli a zároveň neskrývané potěšení sama sobě.

Zábavná i dojemná Patty nezná pokrytectví, v tom je Almodóvarovi rodnou sestrou. A jako sourozenci se škádlí navzájem i v knize - autor totiž svůj časopisecký seriál přerušil, vrátil se k němu v devadesátých letech, kdy dosud činorodé Patty vnutil deprese a meditace. Ale jen čtenář téhle proměny zalituje, vynadá za ni autorovi v další epizodě sama dotčená hrdinka - To přece nejsem já, ale ty!

Podobnou sebeironií Almodóvar uniká každé možné výtce. Vlastní pochybnosti si vyřídí v rozhovoru, jejž vede sám se sebou, stati zařazené spíše do počtu neváhá pojmenovat vycpávkami.

A chytrý vtip vystihuje jeho postoje k zakukleným pseudointelektuálům či k nudě vydávané za umění. Věta " Paní vypadala špatně, zřejmě v životě přečetla hodně esejů" je Almodóvarovou filozofií v kostce stejně jako výrok o umělcích čerpajících z přírodní idyly "krutě realistické romány" zfilmované s podporou ministerstva kultury.

Závěrečná kapitola knihy Rady, jak se stát mezinárodně proslulým režisérem je pak skvostem kacířství: Utečte z venkova, myslete rovnou na New York, nevěřte, že Albánie je zábavná, že Polsko má nejlepší rock i drogy a že česká móda převálcuje italskou.

Jako zákusek servíruje režisér úchvatný soubor zdvořilostních frází, jež lze použít na premiéře kolegova příšerného filmu.

Legrácky? Ano, jenže pod nimi probleskuje i jisté hoře z rozumu, jež zkoušel Almodóvar vnutit své postavě Patty. Říká-li nováčkům "Už je unavilo tě nenávidět, tak z tebe udělali módu, až vyjdeš z módy, budeš klasikem", mluví o sobě, o výstředním rebelovi, z nějž udělali národní instituci.

,